Zuzana Hubeňáková: Nejhezčí mezi krávami

Zuzana Hubeňáková: Nejhezčí mezi krávami

Zuzana Hubeňáková: Nejhezčí mezi krávami

Knížky Zuzany Hubeňákové jsou známé tím, že přinášejí vtipný, odlehčený pohled nejen na věci nezvyklé, ale i na ty běžné, všednodenní a všudypřítomné. A právě nadhled, smysl pro humor a pozorovací talent jsou základními stavebními prvky i u nového souboru autorčiných povídek a publicistických textů.

Kniha tak lehká, že nejtěžší na ní je najít co možná nejméně bolestné vysvětlení, proč vám při hledání vhodného dárku po přečtení Nejhezčí mezi krávami bezděky vytanul na mysli právě obdarovaný či obdarovaná...

Ukázky z knihy:

„Žít ve světě, ve kterém je cukr tak podobný soli, není snadné. Člověk by si rád s životem zacukroval, a pic kozu do vazu – ten mu to klidně omylem osolí. Když k tomu přičtu, že výrobci nadále na trh dodávají kabelky, co požírají věci, a internetové prohlížeče nabízejí letní sukně i těm, co mají zimní zadky, dostal by z toho jeden depku raz dva.

Můžeme lomit rukama, můžeme si trhat zbytky vlasů, nebo se na to můžeme podívat z veselejší stránky.

Ano, jsem si vědoma toho, že není nic otravnějšího než a priori optimistický člověk. Takový ten typ, co když mu kombajn usekne nohu, raduje se, že má ještě jednu. Přesto považuji za svou občanskou povinnost urputně se snažit vidět sklenici poloplnou.

Kvalitní věci by prý měly mít hloubku. Jenomže tu má i žumpa. Proto si vás dovoluji pozvat k četbě knihy, jejíž jediné poselství je aspoň na chvilku brát věci s nadhledem. A pojďme si přiznat, že stavět se k věcem lehce je někdy pěkně těžké!

Stránky teto knihy vám nabídnou mimo jiné odpověď na otázku, proč když už je člověk občas za krávu, není vždy úplně nejvýhodnější být ta nejpřitažlivější z nich...“

(A priori optimistický úvod)

„...Ke kravám se šplháme do kopce mimo jakoukoliv stezku. Doškrabeme se trním nahoru, podlezeme ohradník, ale krávy nikde. „Aby tak utekly!“ znervózní Kristýna. „Zda se mi to, nebo v tom ohradníku nelupe?“ dorazí ji fotograf.

Šplháme do kopce a pátráme očima po okolí. „Holkýýý!“ volá Kristýna na krávy. Krávy nikde. „Holkýýý!“ přidává na hlase. „Vidim ocas!“ křikne fotograf a ukáže do malého hájku, kam si zřejmě krávy zašly pro trochu stínku. Kristýně se evidentně uleví.

„Tady jim vysypeme šrot. Musíme opatrně, umí to byt pěkné potvory!“ varuje mě. Kýbl je vysypán, krávy se tváři mírumilovně, tak si jednu z nich pohladím. Všechny jsou krásně hnědé, jen jedna je bílá a trochu jiná. „To je býk, tohle plemeno nemá rohy,“ vysvětluje Kristýna.

A pak přijde okamžik, na který budu dlouho vzpomínat. Býk se mi otře o stehno. Hlavou. A znovu. Vteřinu mi trvá, než mi dojde, že to je varování. Zpětně za něj děkuji. Osobně však toto poděkování raději předávat nebudu.

Zahazuji kýbl a běžím z kopce, až se za mnou práší. Kristýna křičí, býk v zádech funí a dupe, já mastím, co mi síly stačí. V duchu se loučím se životem. Proti takovému kolosu nemám šanci. Únikovou cestu volím mezi stromky s tím, že to třeba býka zpomalí. Chyba! Mnohem víc to zpomalí mě.

„Co se sakra píše v příručkách o přežití? Mam vylézt na strom, nebo se pokusit o rekord ve sprintu?“ běží mi hlavou. Vzhledem k tomu, že jsem v životě nepřečetla jedinou takovou příručku, reaguju hlavně pocitově.

Svět jako by se zastavil a díval se na to drama ženy, která se rozhodla svůj život nedat zadarmo. Probíhám mezi stromky, mozek vyhodnocuje šance na přežití. Adrenalin ve mně budí netušené schopnosti. Běžím jako vítr, skáču přes překážky jako srna. Všechny šlachy a svaly pracují ve vzácné spolupráci. A to celých pět metrů, než mi dojde, že mě býk už dávno nehoní.

„Teda, to jsem se lekla! Kýbl necháme, kde je, a pryč odsud,“ zavelí Kristýna. „On se nějak vzrušil,“ hlásí fotograf svůj názor na býkovu motivaci.

„No jo, byl nějaký rozrušený,“ souhlasí Kristýna. „Ne rozrušil. Vzrušil!“ mrkne na mě fotograf.

No tak to tedy pěkně děkuji. Myslím, že lepším zjištěním, než že jsem vážně sexy kráva, dnešní den nemohl skončit..."

(z povídky Nejhezčí mezi krávami)

 

Zuzana Hubeňáková (* 1980) Liberecká spisovatelka začínala jako blogerka. V roce 2014 zvítězila v prestižní soutěži Blogerka roku a v několika dalších ročnících na ni byla nominována. Do povědomí širší čtenářské obce se dostala díky spolupráci s Dominikem Landsmanem na Deníčku moderního páru. Úspěch a řadu pozitivních ohlasů zaznamenaly také její další knihy: Vstupte bez klepání, Postřehy teplákové bohyně, Žena na tahu a román Můj bratr Albatros a jiná rodinná zvěrstva. Autorčin osobitý humor tíhne k nadsázce až absurditě a dokáže i z banálních témat vykouzlit zajímavou historku plnou neotřelých metafor. Mezi její oblíbená témata patří zejména domácnost, děti, manžel a mezilidské vztahy. Má talent vidět humorné situace i tam, kde by je jiný nehledal.

 

Zuzana Hubeňáková: Nejhezčí mezi kravami vydává nakladatelství Ikar, 248 stran, doporučená cena 279 Kč, vychází 21. dubna 2021