Švandovo divadlo uvede českou premiéru Cyrana z Bergeracu

Švandovo divadlo uvede českou premiéru Cyrana z Bergeracu

Švandovo divadlo uvede českou premiéru Cyrana z Bergeracu

Slova místo kordů. Švandovo divadlo uvede českou premiéru nové adaptace Cyrana z Bergeracu

Mimořádná divadelní lahůdka čeká hned v úvodu sezóny diváky pražského Švandova divadla: 18. září bude mít ve Velkém sále premiéru Cyrano z Bergeracu. Slavný milostný příběh o nosatém šermíři, který se nešťastně zamiluje do své sestřenky, se českému publiku poprvé představí v novém přebásnění oceňovaného britského dramatika Martina Crimpa. I díky skvělému překladu do češtiny od Ester Žantovské tak inscenace promluví k publiku vášnivým jazykem dnešní doby. Režisérem titulu je Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla, hlavní roli ztvární Luboš Veselý.

Režisér Martin Františák inscenuje Cyrana z Bergeracu jako svižnou, moderní tragikomedii bez historizujících kudrlinek. Diváci se tak mohou těšit na strhující milostný příběh z Paříže 17. století, v němž se upřímný cit schovává za vybroušenou poezii a jehož hrdinové jsou svými vysněnými ideály zaslepeni natolik, že sami sebe odsuzují k samotě.

„Zajímají mě výrazné osobnosti básníků, filosofů, výtvarníků, všechny pestré vrstvy jejich života a díla, včetně jejich proklatosti. V takovém životě tak může divák spatřit své sny, prohry – a může se jim také vysmát. A právě o tom je i Cyrano z Bergeracu,“ říká režisér Martin Františák.

Podle Františáka vypráví Crimpův Cyrano především o síle slova – slova jako prostředku lásky i slova jako naostřené zbrani, s jejíž pomocí lze vytvářet nové verze skutečnosti. „Přepis ceněného britského dramatika pracuje se slovem jako s prostředkem moci. Ukazuje společnost, v níž se jedná v první řadě slovem a teprve pak činy. Pomocí slov tak vzniká zdánlivý pocit řádu, zatímco krize je na spadnutí,“ uvádí režisér, jehož pojetí dá vyniknout také rytmu, múzičnosti a poetickým kvalitám Crimpovy znamenité adaptace.

Od alexandrínu k beatboxu

Příběh milostného trojúhelníku mezi Roxanou, Kristiánem a Cyranem tak, jak jej napsal Edmond Rostand, je všeobecně známý ze stovek inscenací. Martin Crimp však text uchopil po svém. „Adaptace oceňovaného britského dramatika zachovává veškeré motivy původního díla Edmonda Rostanda, zbavuje ho však romantického ornamentu. Opouští alexandrín a k současnému divákovi promlouvá vášnivou poezií dnešní doby, která si nebere servítky a přechází od rapu, přes volný verš až k jazykovému minimalismu. Ester Žantovskou výtečně přeložený text se tak nese v takřka beatboxovém rytmu,“ prozrazuje dramaturg David Košťák. A dodává, že Cyrano v Crimpově přepisu po svém prvním uvedení v londýnském Playhouse Theatre v roce 2019 vzbudil mimořádný ohlas. A že už od té doby u Švandů usilovali o to, aby „nového Cyrana“ mohli představit i u nás.

Titulní roli Cyrana jako brilantního básníka starých časů a válečníka, jenž je ochoten se za slovo bít, ztvárňuje Luboš Veselý. „Největší výzvou pro mě bylo zbavit se všech romantizujících představ – a vlastně téměř všeho, co jsem o Cyranovi dosud věděl nebo si o něm představoval. A pochopit toho člověka, jeho styl, humor i bolest. Nechat ho v sobě žít a srovnat se s ním i se sebou samým tak, aby z toho měli zážitek i diváci,“ uvažuje Luboš Veselý, který – po výtečném ztvárnění Vladimíra Holana v inscenaci Hadry, kosti, kůže – vytváří v režii Martina Františáka další postavu geniálního básníka.

Role mladého kadeta Kristiána, který naopak kouzlem slov nevládne, se ujme mladá posila souboru Švandova divadla Petr Kult v alternaci s hostujícím Dominikem Telekym. Třetí vrchol milostného trojúhelníku, Roxanu – v tomto případě studentku a intelektuálku, pohlížející na svět brýlemi maximalistických iluzí – ztělesní Natálie Řehořová. „V Crimpově úpravě je Roxana postavou ze současnosti,“ říká herečka. „Je to silná žena, která má svůj osud pevně v rukou. Je však zodpovědná i za svoje chyby. Není tak obětí Cyranovy lsti, ale obětí své vysněné představy, že bude milovat nositele fyzické krásy, který k tomu má být ještě dokonalým básníkem.“

V dalších úlohách se představí Bohdana Pavlíková, Robert Jašków, Matěj Anděl, Jan Grundman, Tomáš Petřík, Petr Buchta, David Punčochář, Anna Stropnická a hostující Jan Mansfeld, Pavel Novák a Adam Joura v alternaci s Eliášem Jeřábkem.

Důležitou složkou inscenace je hudba skladatele Ivana Achera, který s Martinem Františákem spolupracoval už na úspěšném titulu Hadry, kosti, kůže. „Acherovy skladby souzní s moderním jazykem adaptace, který se vzdaluje klasické poezii a blíží se současnému rapu či slam poetry,“ upozorňuje dramaturg David Košťák.

Děj se odehrává v minimalistické scénografii talentované výtvarnice Pavly Kamanové, která nechává vyniknout práci se světlem. Bohémskou pařížskou společnost dokreslují důmyslně pojaté kostýmy Marka Cpina, jehož inspirovala historie i současná haute couture.

Česká premiéra nově adaptovaného Cyrana z Bergeracu začne ve Švandově divadle 18. září 2021 v 19.00 ve Velkém sále, další reprízy jsou naplánovány na 20. září a poté na 12. a 25. října 2021. www.svandovodivadlo.cz

Víte, že…?

Crimpovu adaptaci Cyrana z Bergeracu mělo Švandovo divadlo původně uvést v české premiéře už v říjnu 2020, tedy pouhých deset měsíců od jeho světové premiéry v londýnském Playhouse Theatre.

Adaptace Martina Crimpa vznikla na popud progresivního britského režiséra Jamieho Lloyda, který se stejně jako Crimp snaží bojovat proti tendencím současného divadla a přiblížit se filmovému realismu.

Edmond Rostand (1868-1918) začal psát Cyrana z Bergeracu ve svých devětadvaceti letech. Předobrazem hrdiny mu byl skutečný francouzský básník a filozof Hercule Savinien de Cyrano de Bergerac (1619-1655). Při práci Rostand prožíval palčivá tvůrčí muka: s nikým téměř nemluvil a svému dílu nedůvěřoval do té míry, že v den premiéry 28. 12. 1897 v Théâtre de la Porte Saint-Martin utekl z divadla, protože se obával, že divákům se hra nebude líbit. Bloudil pak pařížskými ulicemi a přišel tak nejen o nadšené vyvolávání svého jména, ale i o údajně nejúžasnější potlesk, jaký byl zaznamenán v dějinách divadla.

Domácí publikum zná Cyranův příběh díky přebásnění Jaroslava Vrchlického, který z Rostandovy předlohy už v roce 1898 vytvořil osobité básnické dílo mimořádné jazykové krásy. Samotný Rostand (který ovšem neměl možnost objektivního srovnání) označil Vrchlického překlad za rovnocenný s originálem. Cyrana pak do češtiny přeložil v roce 1975 ještě Jindřich Pokorný.

Kdo je kdo:

Martin Františák (*5. 3. 1974, Valašské Meziříčí)

režie

Přední český režisér, dramatik a básník, od sezóny 2019/2020 umělecký šéf Švandova divadla na Smíchově. Dramatickou výchovu a poté činoherní režii studoval na Divadelní fakultě brněnské JAMU. Jako dramatik debutoval hrou Doma napsanou pro Divadelní soubor Jana Honsy v Karolince. Hru pak na Velké scéně uvedlo pražské Národní divadlo, stejně jako jeho druhou hru Karla. Hra Nevěsta se dočkala uvedení na Světovém festivalu ochotnického divadla v norském městě Tromsø, Průtrž zvítězila v soutěži o nejlepší českou hru pořádanou Českým rozhlasem k 80. výročí zahájení pravidelného vysílání. Je zkušeným autorem mnoha dramatizací a divadelních adaptací; např. Mahenova Jánošíka a Homérovy Odyssey pro Národní divadlo Brno nebo Tolstého Anny Kareniny pro Klicperovo divadlo Hradec Králové.

V letech 2005-2007 byl uměleckým šéfem a šéfrežisérem Divadla Polárka, které se za jeho působení stalo jedním z respektovaných českých divadel (nejen) pro děti a mládež, vysloužilo si i nominaci na titul „Divadlo roku“. V letech 2007-2013 působil jako umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče, jehož dramaturgie v té době platila za jednu z nejprogresivnějších v Česku. Za velice úspěšné je považováno jeho umělecké šéfování činohře ND Brno v letech 2013-2018, během nichž dovedl brněnskou činohru a její soubor k řadě pozoruhodných uměleckých výkonů a následně i divadelních ocenění (za režii, herecké výkony, scénickou hudbu a další).

Jako režisér má na kontě na šedesát divadelních inscenací. Kromě divadelních domů, jimž šéfoval, opakovaně spolupracoval s profesionálními divadly po celé České republice. Za inscenaci Brémská svoboda v Městském divadle Kladno obdržel Cenu Josefa Balvína, několikrát byly jeho inscenace v Divadelních novinách vyhlášeny Sukcesem měsíce. Režíroval také známý televizní cyklus Česko jedna báseň.

Jeho angažmá ve Švandově divadle na Smíchově předcházely tři spolupráce se zdejším souborem: na Velkém sále šlo o tituly Frankenstein (2012) a Úklady a láska (2018), ve Studiu pak Možná, že odcházíme (2014). Po inscenacích Hadry, kosti, kůže (2019) a Na Větrné hůrce (2019) je Cyrano z Bergeracu třetí inscenací, kterou u Švandů vytváří na postu uměleckého šéfa.

Martin Crimp (*14. 2. 1956, Dartford)

autor adaptace

Už jako středoškolský student prokazoval nadání pro jazyky, především francouzštinu, latinu a řečtinu. Během studií na Univerzitě v Cambridge napsal svou první hru Clang, ke které ho inspirovala četba Samuela Becketta a Eugèna Ionesca.

Po absolutoriu se přestěhoval do Londýna s jasným cílem - stát se spisovatelem. Zatímco si přivydělával na podřadných pozicích, psal román Still Early Days, který však nakladatelství považovala za příliš „nekomerční“. V roce 1981 se stal členem autorské skupiny přidružené k divadlu Orange Tree Theatre, kde v následujících letech uvedl šest svých her (Living Remains, Four Attempted Acts, A Variety of Death-Defying Acts , Definitely the Bahamas, Dealing with Clair, Play with Repeats). V Royal Court Theatre, divadelní Mekce současné britské dramatiky, se představil v roce 1990 se svým dramatem No One Sees the Video.

Dosavadního vrcholu své kariéry dosáhl v roce 1997, když v rezidenci Royal Court Theatre napsal legendární experimentální Pokusy o její život. V roce 2000 se Crimp se svým dramatem Venkov navrací k vyprávění příběhu a k tradičnější formě divadla, s níž pracuje i v textu The City, který v roce 2008 uvedlo Royal Court Theatre.

Pro britská jeviště přebásnil a aktualizoval Moliérova Misantropa a především představil londýnskému publiku klenoty absurdního dramatu, kterým je sám ve své autorské tvorbě ovlivněn. Přeložil Židle a Nosorožce Eugèna Ionesca nebo Služky Jeana Geneta.

Luboš Veselý (*30. 10. 1961, Chomutov)

Cyrano

Dětství prožil v Ostrově nad Ohří, kde chodil do literárně-dramatického oddělení LŠU k paní učitelce Pavelkové. V letech 1977-81 studoval herectví na Pražské konzervatoři, studia však nedokončil. Od konce 70. let až do vojenské služby, kterou si odsloužil v letech 1981-83, hrál v A studiu Rubín (např. Benvolia v Romeovi a Julii). Po návratu z vojny byl angažován v Divadle na okraji, kde ztvárnil např. titulní úlohu v dramatu Vojcek.

V roce 1989 přesídlil do Brna, kde prošel postupně několika divadelními scénami: krátce působil v HaDivadle, v letech 1990-94 byl členem loutkového Divadla Radost, jednu sezónu byl angažován v brněnském Národním divadle, poté se vrátil do HaDivadla, následující tři roky byl členem Divadla v 7 a půl. Brněnské působení pak zakončilo jeho angažmá v Divadle Husa na provázku.

Od roku 2006 působil ve smíchovském Švandově divadle: jeho oblíbenou rolí byl Muž v Ženě z dřívějška, účinkoval také v inscenacích Casanova v lázních, Dorotka, Dávníkové, Kdo je tady ředitel?, Škola pro ženy, Měsíc na vsi, Heda Gablerová, Bomby, prachy a láska, Strýček Váňa, Maškaráda ad. Do souboru Švandova divadla se pak (po několikaleté pauze, kdy byl v angažmá ve Vinohradském divadle) znovu vrátil. Nyní zde opět ztvárňuje výrazné role, v nichž prokazuje svoji hereckou všestrannost: publikum baví jako upjatý Jiří v komedii Pohřeb až zítra, vynikající je ale také jako temný básník Vladimír Holan v dramatu Hadry, kosti, kůže v režii Martina Františáka. Za tuto roli se dostal i do širší nominace na Cenu Thálie. Úplně jinou hereckou polohu předvádí jako mrazivě přísný Starý Hildebrant v dramatu Lady Macbeth z Újezdu. Pozoruhodné, precizně odstíněné postavy vytváří dále v inscenacích Obraz Doriana Graye, CRY BABY CRY a Kdo je tady ředitel?

Luboš Veselý je i známou tváří z filmu a televize, objevil se např. ve filmech Leť, ptáku, leť!, Antonyho šance, Skalpel, prosím, Kouř, Cesta z města, Sametoví vrazi, Maharal - Tajemství talismanu, Pouta, Hlídač č. 47, O rodičích a dětech, Poupata, Tahle země není pro mladý, Hořící keř, 8 hlav šílenství, Bába z ledu, Případ mrtvého nebožtíka, Staré pověsti české a dalších.

Televizní publikum ho zná např. ze seriálu Ulice, z televizních filmů Jan Hus, Život a doba soudce A. K., Specialisté a z třídílné televizní série Herec, kde na malém prostoru perfektně vykreslil rozporuplnou postavu vysokoškolského profesora matematiky, který pod nenápadnou fasádou skrývá svoji homosexuální orientaci. Zaujal také jako Rudolf v seriálu Kukačky.

Partnerkou Luboše Veselého je Bohdana Pavlíková, kolegyně ze Švandova divadla. Jeho koníčkem, o němž málo mluví, ale o to důkladněji ho provozuje, je fotografování.

Natálie Řehořová (*30. 5. 1989, Praha)

Roxana

Členkou hereckého souboru Švandova divadla je od roku 2017. Vystudovala Pražskou konzervatoř, obor hudebně-dramatický u pedagogů Apoleny Veldové a Jana Novotného. Po škole se jí druhým domovem stalo Divadlo Na zábradlí, poté byla v angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové.

Na své domovské scéně září např. v titulní roli dramatu Lady Macbeth z Újezdu, kde ztvárňuje nešťastnou manželku a vražedkyni Kateřinu Hildebrantovou. Za svůj výkon v této roli se dostala do širší nominace na Cenu Thálie. Vynikající je také jako Andy v komedii Pohřeb až zítra, kde hraje postavu inspirovanou autorkou této hry Natálií Kocábovou.

Ve Švandově divadle ztvárňuje také úlohu australské ministryně životního prostředí v satiře Zabíjejte popírače klimatických změn.

Jejím zatím největším filmovým úspěchem byla hlavní ženská role ve francouzském dramatu Un lac (Jezero, režie Philippe Grandrieux), ve kterém hrála dívku Hege. Vizuálně pozoruhodný snímek z roku 2008 byl vybrán na filmový festival v Benátkách, kde získal Zvláštní cenu poroty v soutěžní sekci Horizonty.

Má kapelu Alo Trio, kde zpívá a ve které texty píše Vlastimil Třešňák. Každoročně pořádá Bazárek s oblečením od hereček, výtěžek putuje organizaci Lékaři bez hranic.

Miluje cestování, improvizaci, svého psa Edu a Psí vojáky.