Sezonu Baletu ND Brno otevírá světová premiéra Chvění Petra Zusky

Sezonu Baletu ND Brno otevírá světová premiéra Chvění Petra Zusky

Sezonu Baletu ND Brno otevírá světová premiéra Chvění Petra Zusky

Sezonu Baletu ND Brno otevírá světová premiéra Chvění. Námět, choreografie, režie: Petr Zuska

První premiérou nové sezony souboru Baletu Národního divadla Brno bude 10. listopadu v Janáčkově divadle nové autorské představení Petra Zusky nazvané Chvění.

 

Dlouholetý umělecký šéf Baletu Národního divadla v Praze a jeden z nejvýraznějších českých choreografů současnosti Petr Zuska si pro svou choreografii vybral jak pozoruhodnou hudební předlohu, tak i téma. Na hudbu úvodní věty 3. symfonie Henryka Góreckého a Chvění Jiřího Pavlici, nahrávky v interpretaci Hradišťanu, Filharmonie Brno, Altai Kai a Jumping Drums, rozehrává kreaci, jejíž obsah byl mimo jiné inspirován básní Vladimíra Holana Poslední. Báseň charakterizuje pocity, které člověk, jenž je součástí našeho světa počátku 21. století, vnímá v této změnami zmítané době daleko intenzivněji než kdykoliv dříve.

V předchozích letech Petr Zuska pro brněnské Národní divadlo vytvořil tři pozoruhodná díla – Sonátu pro housle a klavír Leoše Janáčka, Mariin sen na hudbu C. Saint-Saënse, C. Pugniho a D. M. J. 1953–1977 na hudbu A. Dvořáka, B. Martinů a L. Janáčka. Poslední choreografie získala hlavní cenu v soutěži současné baletní tvorby 2001–2004, posléze se stala součástí repertoáru Národního divadla v Praze a v roce 2014 byla uvedena v Boston Ballet v USA.

 

Petr Zuska o Chvění:
Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.
List nemusí tě, Bože, prosit o nic,
dal jsi mu růst a on to nepokazil.
Ale co já?

Tímto úryvkem jedné z Holanových básní, která mimo jiné zazní i v mém novém představení v hudebním zpracování Jiřího Pavlici a Muziky Hradišťan, se do jisté míry dá celý večer charakterizovat.

Těch několik řádků v sobě skrývá mnoho symbolů a metafor a také otázku, která je mnohoznačná. Co já? V rámci smyslu našich „miniaturních“ životních příběhů a osudů, v rámci naší individuální motivace a toho, co považujeme za dobré a správné, v rámci nejistoty, kdo vlastně jsme a kam jdeme. Otázku, která zůstává nezodpovězena, jelikož představuje jedno z největších tajemství lidské existence.

 

A právě z hlediska tohoto již širšího, řekněme globálnějšího pohledu, jsem se rozhodl zkombinovat hudbu zmíněného Jiřího Pavlici s první větou 3. symfonie polského skladatele Henryka Goreckého. Toto dechberoucí dílo je vlastně tryznou za milióny jeho krajanů zavražděných v koncentračních táborech mezi lety 1939 a 1945. V tomto období byl celý svět velice těžce nemocný. Situace a události současnosti začínají eskalovat do něčeho, co se zdravým stavem také rozhodně nemá nic společného. A proto mnoho z těch nejzásadnějších, individuálně-globálních otázek znovu vyplouvá na povrch.

Mé nové autorské taneční divadlo s názvem „Chvění“ nebude příběhem ani odpovědí. Spíše symbolickým obrazem, jakousi básní beze slov. Jeho název však jednoznačně odkazuje na víru v to lepší. Chvění je totiž v důsledku synonymem života. Života s velkým „Ž“, který je třeba ctít a je-li nutno, za něj i bojovat.

 

Chvění – světová premiéra 10. 11. 2016, Janáčkovo divadlo v Brně