Prvorepubliková herecká Bohéma za války a na festivalu ve Varech

Prvorepubliková herecká Bohéma za války a na festivalu ve Varech

Prvorepubliková herecká Bohéma za války a na festivalu ve Varech

Osudy hereckých osobností stříbrného plátna, které dodnes vídáme v jejich nejslavnějších rolích, nekončily vždycky happy endem. Čemu byly hvězdy prvorepublikových filmů vystaveny za druhé světové války? O tom vypráví nový projekt České televize, který ve Varech představil jeho režisér Robert Sedláček.

 

Oldřich Nový, Nataša Gollová nebo Vlasta Burian. Velká jména, která jsou spojena s klasikou českého filmu, ale také s pohnutými událostmi druhé světové války. A právě tuto etapu českých dějin bude mapovat ve svém šestidílném cyklu Robert Sedláček. „Zejména v té době nešlo jen o oportunismus, ale pro maličkosti i o život, takže lidské charaktery byly vystaveny opravdu kruté zkoušce. Nejlépe to bylo vidět na lidech, kteří byli všem na očích: na hercích a na filmařích,“ vysvětluje kreativní producent Jan Štern, v jehož tvůrčí producentské skupině projekt vzniká.

Nový hraný cyklus Bohéma, ve kterém se hlavních rolí zhostí například Václav Javorský nebo Marek Daniel, vzniká na základě scénáře Terezy Brdečkové. „Herci a filmaři se za Protektorátu dostali do zvláštní situace, měli povznášet národ, ale zároveň žili v exkluzivních podmínkách, které se blížily kolaboraci. Nemůžeme to ani hrdě vynášet, ani odsuzovat. Je úžasné hledat souvislosti za věcmi, které zdánlivě dobře známe,“ říká autorka scénáře Tereza Brdečková.

Rozhovor se scenáristkou Terezou Brdečkovou

Jak vznikal scénář k Bohémě a jak jste vybírala postavy – známé osobnosti, o kterých vypráví?

Původně šlo o pět postav, herců, kteří měli jiná jména a připomínali jen vzdáleně

známé české hvězdy. Měla jsem ten příběh připravený pět let. V České

televizi jsme se dohodli, že má jít o skutečné herce. V našem seriálu tedy uvidíte

Zdeňka Štěpánka, Oldřicha Nového, Vlastu Buriana, Jaroslava Marvana.

Některé postavy jsou ale přece jen fiktivní, vymyšlené. Naše herečka je volně

inspirována osobností Nataši Gollové.

Narazila jste při svém sběru materiálů na nějaká dosud nepříliš známá fakta či skutečnosti?

Rozhodně ano. Máme štěstí na skvělé spolupracovníky historiky, všeobecné

i filmové. Byla jsem trochu nešťastná z toho, že je třeba hrdiny pojmenovat,

ale zároveň to nabízelo nové možnosti a otázky. Jak je vůbec možné, že se

ze sebevědomé předválečné české společnosti za pouhých patnáct let – od

roku 1938 do roku 1953 – stala společnost ustrašená, kde hrdinové seděli

ve vězení a lumpové na předních místech, kde se už nic sobě nepodobalo?

Všechny postavy jsou národem oblíbené osobnosti české kultury – změnila jste Vy osobně na někoho z nich během své práce na scénáři názor?

Musím říci, že ano. Herci a filmaři se za protektorátu dostali do zvláštní situace:

měli povznášet národ, ale zároveň žili v exkluzivních podmínkách, které

se blížily kolaboraci. Nemůžeme to ani hrdě vynášet, ani odsuzovat... Ale

můžeme se hodně poučit a upřímně řečeno i pobavit. Film je sexy, těžko se

mu odolává – ostatně nebyla by dnes škoda nemít Kristiána nebo Babičku?

Určit si hranice nebylo pro naše hrdiny jen těžké, bylo to mnohdy nemožné.

A přece zůstává hrdinství hrdinstvím a lumpárna lumpárnou.

Jak velký je podíl fakt a umělecké licence ve Vašem scénáři?

Odhadem tři čtvrtiny až devadesát procent jsou podložená fakta. Je úžasné

hledat souvislosti za věcmi, které zdánlivě dobře známe. Bohéma je velké

drama a občas i legrace.