Praní špinavého prádla na veřejnosti

Praní špinavého prádla na veřejnosti

Praní špinavého prádla na veřejnosti

Nestrkejte děti do pračky!

Poprvé v životě jsem se rozhodla vyzkoušet veřejnou prádelnu. V Americe je to celkem běžná záležitost. I když je pravda, že ji využívají spíš ti chudší, kteří si vlastní pračku se sušičkou buď nemohou dovolit nebo se jim nevejdou do malého bytu a nebo zkrátka nemají na lepší bydlení, které by bylo těmito spotřebiči vybaveno. Přiznám se, že jsem se k "praní špinavého prádla na veřejnosti" odhodlávala několik dní. Raději řešim tyhle věci v soukromí... No, ale dneska na sebe teda hážu poslední čistou mikinu a vyrážim do nejbližší prádelny.

Pozornost na sebe upoutám hned, jak vejdu dovnitř. Nejenže jsem jediná bílá široko daleko, taky jsem jediná, kdo je z prádelny očividně nadšenej. Za sebou navíc táhnu kufřík s oblečením (ne pytel, jako všichni ostatní) a ve dveřích se na pár minut zastavim, protože vlastně nevim, co mám dělat a kde začít.

Krok číslo jedna: potřebuju čtvrťáky. Nacházím automat, u kterého si na prvních pár pohledů nejsem jistá, zda vůbec funguje. Zkoušim rozměnit dolar. YES! Pak druhej. OK. Drobné bychom měli. Jdu si vybrat pračku. Znám se, takže si pro všechny případy čtu návod. Dozvídám se, že dovnitř nemám strkat ruce, dokud se pračka úplně nezastaví a taky bych neměla nechat děti, aby si tam hrály. Jak americké... Čím teď ale zabiju čas, když si nemůžu hrát v pračce?

Nemusím přemýšlet dlouho. Na chvíli mě sice napadne, že si vystačím s hudbou, pak si ale říkám, že by se hodil třeba časopis, jenže naštěstí si záhy vzpomenu, že přes ulici prodávají donuty. Jde se na snídani.

Když se vrátím, pračka už dokončuje úkol, takže si beru vozítko a převážím svý "original gangstas" do sušičky číslo 9. Ne, nemá to žádnej specifickej důvod, je to prostě hezký číslo. Jen tak koukám na sušičku, se sluchátkama v uších se vesele pohupuju ze strany na stranu a nezapomenu se řídit sloganem na kelímku s kávou: "S donutem v každé ruce je všechno možné." Lidi kolem můj styl praní očividně dost baví.

Každá zábava jednou musí skončit, a tak i mou první zkušenost ve veřejné prádelně odpíská po necelé hodině zvuk sušičky, která mi hlásí, že je čas jít domů. Hezky si poskládám čisté oblečení zpátky do kufříčku a pomalu odcházím. Sbohem prádelno, bylo to fajn, ale už se asi nevrátím.