Zlatá maska – fantastická čtyřka

Zlatá maska – fantastická čtyřka

Zlatá maska – fantastická čtyřka

V minulém dílu nás opustil Králik. Pod touto maskou se skrýval herec Ľuboš Kostelný. Absolvoval studium herectví na konzervatoři a VŠMU v Bratislavě. Od roku 2003 byl členem činohry Slovenského národního divadla, kde nadále hostuje. Působí také ve Slovenském rozhlase a dabingu. 24. ledna 2011 utrpěl spolu s herečkou Zuzanou Fialovou zranění při sebevražedném teroristickém útoku na moskevském letišti Domodědovo, kvůli tomu oba strávili týden v moskevské nemocnici. Pro české diváky ho objevil režisér Filip Renč, který Ľuboše obsadil do jedné z hlavních rolí hudebního filmu Rebelové. S Vladimírem Michálkem natočil televizní seriál Záchranáři. Vidět jste ho mohli také ve filmech Martina Šulíka Sluneční stát, ve snímku Vladimíra Michálka O rodičích a dětech nebo v komedii Patrika Hartla Taková normální rodinka. Na Slovensku se objevil v hlavní roli úspěšné komedie Muzika, účinkoval v televizních seriálech Ordinácia v ružovej záhrade, Profesionálové, Za sklem nebo Prázdniny. Kdo další se skrývá pod maskou?

 

Další díl show Zlatá maska uvidíte v neděli 1. listopadu ve 21.25 na Primě.

V neděli budou bojovat o vaši přízeň poslední čtyři masky. V nadcházejícím dílu vám pomohou hádat a o zábavu se postarají čtyři detektivové – herec a zpěvák Jakub Prachař, herec a moderátor Michal Hudák, zpěvačka Celeste Buckingham a moderátor Libor Bouček. Provázet bude Martin „Pyco“ Rausch. Těšte se na další překvapivá vystoupení, skvělé pěvecké výkony a nečekaná odhalení. Překvapí vás nečekané pěvecké vystoupení trio Jiřina. Co zazpívá Bubák, Robot, Chobotnička a Páv?

S kým se rozloučíme příště?

Zlatá maska – rozhovor: Ľuboš Kostelný

Byl pro vás zpěv největší výzva?

Od dětství jsem zpíval. Máma zpívala, já jsem po ní opakoval. Tak to začalo. Na prvním dětském albu Petra Nagye – Hrajme sa na Petra – jsem zpíval.

Jak jste zvládal vystoupení v masce?

Přiznám se, že kdybych sem šel sám za sebe, tak bych se velmi styděl, protože nejsem šoumen. Argument, že budu v masce zakrytý, mě však přesvědčil. Osvobodilo mě to, že jsem byl v masce. Na druhou stranu růžový Králik není moc důstojný pro člena národního divadla, s tímto jsem měl trošku problém. No, budu to muset ustát a obhájit.

Řekl jste o účinkování ve Zlaté masce někomu?

Prozradil jsem to mámě, protože ta by mě poznala hned. Kdo jiný pozná svoje dítě než vlastní matka? A i když jsem se snažil různě mást, hned mě poznal Mišo Hudák, který byl mým hereckým kolegou. Myslím si, že by to bylo i naopak.

Jak se vám to časově povedlo skloubit s ostatními povinnostmi?

Snažím se věci plánovat tak, aby se mi nekupily. Toto byla výjimka. Ale přiznám se, že jsem to chtěl zkusit.

 

Zlatá maska – rozhovor: detektiv Jakub Prachař

Povězte mi, kde berete energii? Skončili jsme Talent, bude se natáčet další řada, do toho jede Maska, navíc hrajete, zpíváte, vystupujete, jezdíte po světě…

Ono je to takhle. Šlo by klidně zalhat a říct, že toho mám strašně moc a dávám to jen tak tak. Mohl bych být pro diváka a posluchače daleko vtipnější a zajímavější a měl bych možná okolo sebe i nějaké tajemství, ale pravda je taková, že Talent se točí dohromady 10 dnů plus nějaká práce okolo. To znamená, že maximálně 14 dnů v roce zabere práce na Talentu, takže ještě stále zbývá 330 dnů. Když točíte film, tak vám to zabere 22 dnů – když máte kliku, tak nějaký natočíte. Když chcete točit tohle, tak to je v podstatě 5 dnů. Takže to vypadá, že člověk je v jednom kole, ale úplně to tak není. Já k tomu hraju nějaké divadlo a distribuuju svůj čas, ale zas tak velký frmol to není. Jediný, co se zákonitě děje, je to, že věci nepřichází postupně, všechno to je najednou. Takže člověk je krátkodobě ve velkém vypětí a pak je zase ve stejně tak velkém „nevypětí“. Střídání těchto sinusoid je namáhavé, protože je třeba si to v hlavě srovnat: že je buď všechno, nebo nic. Když je to všechno, tak je to někdy až ubíjející, a když je nic, tak taky. Střed neexistuje, protože kdyby člověk žil ve středu, tak nezjistí, že je čtvrtek a pátek. Ty extrémy způsobí, že si člověk potom váží volného času – kdyby měl jen volný čas, tak by chtěl být nahoře i dole. To je úvaha, co?

To je pěkná úvaha… Povězte mi jako někomu, kdo má obyčejný hudební sluch, jak člověk jako vy vnímá zpěv a jak dokáže rozhodnout, co všechno je v něm důležité? Na základě čeho dokážete určit, zda je to dobrý zpěvák? Poznáte, kdo to zpívá, anebo zda se ten člověk nějak připravoval?

No, to já nevím. Třeba když poslouchám vlastní zpěv, tak zjišťuji, že to neumím, a když poslouchám ostatní lidi, tak si říkám, jak je hezké, že to ostatní umí. Ale to vůbec není v této soutěži – i když to vlastně není soutěž – důležité. Naopak si vždycky říkám, že člověk pozná školený hlas. To myslím pozná každý. Stejně tak i neškolené ucho pozná, jestli se mu to líbí, nebo ne. Ale tady o to zase tolik nejde. Mě spíš zajímají ty lidi, u kterých vím, že to zpěváci nejsou, tak to člověk jako slyší, to by slyšel asi každý. Mě zajímá, kdo to je. Říkám si – on takhle zpívá, to bych do něj neřekl.

A myslíte si, že už jste někoho uhádl?

Myslím, že už jsem někoho uhádl. Ale já se bojím to říkat i kolegům, protože když to nevyjde, tak bude člověk za blbce. A taky nechci dávat svým kolegům nápovědu a připravit je o překvapení, protože pak je po všem. A aby to bylo dobrý, tak to musí být pro diváka překvapivé. Myslím, že nevědět je pro tuhle show to nejlepší.

Kdyby byl v masce váš kamarád, poznal byste ho?

To nezáleží na mně, záleží na tom, jak by se hýbal, jak by zpíval, a taky záleží, jak by s ním produkce pracovala. A to by, myslím, nezáleželo na něm, takže to je otázka, na kterou není odpověď.

Teď k detektivům. Mám informaci, ale možná nepravdivou, že účast Jiřiny Bohdalové v Talentu byla vaše zásluha, protože to byl váš nápad. Je to tak?

To je pravda, to byl můj nápad. Ona na to přistoupila a já jsem se potom trochu bál, když jsme to ty dva dny vyráběli. Já jsem si říkal, jestli jsem to nepřestřelil, jestli to vlastně není tak, že jsem zneužil naší známosti. Hrozně jsem se bál toho, aby mi potom neřekla, že jsem opravdu blb, že jsem ji do toho uvrtal. Nakonec to ale vyšlo až tak, že jsme v podstatě zjistili, že by stačilo, kdyby v té porotě seděla jen ona. To bylo pro mne dobré zjištění a myslím, že i jí to udělalo radost, že to tak cítila. A je úžasné, v jaké je kondici. Kdykoli k ní jedu, vidím jen mladou, krásnou holku.

Akorát v jiným těle. Ale ta mentalita je prostě dokonalá. Já v jejím věku zaprvé budu mrtev, a kdybych byl v jejím věku naživu, tak budu minimálně dementní. A co se týče Masky, tak já jsem byl pouze požádán, abych ji oslovil, tedy já jsem to tentokrát nevymyslel ani neinicioval, pouze jsem byl spojením a zbytek už byl na Jiřině, jestli řekne ano, nebo ne.

Ale hybatelem toho, že se Jiřina v Masce objevila, tím jste stále vy?

Tím jsem já a zároveň pan Bouček. Ona nás má ráda a dá na nás, a proto bych ji nerad zklamal, aby pak neřekla: „Já jsem slíbila něco kvůli vám, a celé je to k ničemu.“ O to víc se s Liborem snažíme, aby tenhle program dopadl dobře.

Staráte se o ni?

Ne, není potřeba. Ona se stará o nás.

Tak jste to nakonec dobře vymysleli.

Snad ano.

Zmiňovali jsme paní Bohdalovou, pana Boučka, je zde i Michal Hudák – s kterým z nich byla spolupráce v rámci prvního kola pro vás nejpřekvapivější? Čekal jste něco?

My se s Liborem známe dlouho, akorát Libor byl zpravidla v pozici posunovače a konferenciéra. A najednou poprvé děláme spolu to, co děláme vždycky, když se vidíme. To znamená, že mluvíme a bavíme se navzájem. Jsem rád za to, že Libor poté, co odešel z rádia, teď bude dělat na Prima CNN, a než se z něj stane prezident České republiky, tak že ještě můžeme zažít takovou srandu, protože až bude prezident, tak to bude vážná věc. Ale mám od něj slíbeno, že když si trošičku vylepším češtinu a pravopis, tak bych mohl být jeho tiskový mluvčí. Já bych do toho i šel.

Dobře, budu vám držet palce. S Mišem Hudákem jste se potkali poprvé?

Ne, s Mišem se známe dlouho. My jsme se jen míjeli, dělali jsme spolu jeden pořad kdysi dávno na Jojce. Pracovně se známe, potkáváme se už léta, ale tentokrát je to pracovně intenzivní. Nicméně mám pocit, jako bychom se znali dlouho.

Takže se vám líbí mezi detektivy?

Mně se tady líbí. Když to porovnám s Čechy, tak když vidím jeho a Mariana Čekovského, když něco dělají, tak to je taková čistá radost. Nebo třeba i Forgáč a Junior, to je taková výsostná chlapská zábava a myslím, že je to takové dobré společenství. Jsou hrozně pohotoví a rychlí, mají takový typ humoru, který v Česku není, a mě to fascinuje, protože je to, jako když se člověk kouká na dobrého kouzelníka. Nevím, jak to dělá, a nechtěl bych to ani vědět. Je to pěkný a já je obdivuji.

Jaký typ humoru se vám vlastně líbí?

No, ten jejich. A můj.

A v čem se ty typy humoru liší?

Moc se neliší, ale oni jsou v tom humoru humornější. A rychlejší.

Kdo by vás překvapil, kdyby byl v té masce?

Karel Gott.

A je ještě někdo?

Máma, ta by mě překvapila. To by znamenalo, že mi doma lhala o svém volném čase.

V jednom dílu jste zmínil mámu, že?

Ona teď točí na Primě jeden takový úspěšný seriál, který trhá všechny rekordy, Slunečnou. Já bych se tedy možná ani nedivil, kdyby tam byla máma. Ale kdyby tam opravdu byla, tak bych se za ni nestyděl. Ona je maličká, ale má veliká prsa, takže to je dobře.

A to by byla největší pointa toho.

Byla. A já, kdybych byl dramaturg, tak bych ji oslovil. Obávám se ale, že dramaturgové tohoto pořadu takto daleko nezašli. I když by to bylo super, kdyby tam byla máma.

Jak vnímáte tuto show?

Já se shodou okolností koukal nedávno na finále superbowlu, který mimochodem nebyl zas tak zábavný, ale zarazilo mě, že ve všech reklamních pauzách šla americká verze Masked Singera (Zlatá maska). Když jsem jel Budapeští, tak jsem viděl všude na tuto show billboardy a pochopil jsem, že je to nějaký fenomén a že jediný, co bych si přál, je, a je jedno, jestli tam budu nebo nebudu příště, aby to bylo úspěšný, protože člověk je ješitný a chce být součástí něčeho, co bude úspěšné, dobré a zábavné. Jelikož to děláme poprvé, tak my pro náš trh nastavujeme, jak to bude. Tak bych si jen přál, aby se to povedlo, abych se nemusel stydět za sebe a za kolegy.

Ještě jsem se chtěla zeptat na moderátora Martina Pyca, vy jste naposledy spolu pracovali v Talentu a teď jste se pracovně potkali po dlouhé době.

My jsme se občas vídali, ale pracovně jsme se opravdu potkali po dlouhé době. Nicméně jsou lidé, u kterých čas neplyne – a tohle je jeden z nich. On je stejně inteligentní, jako byl, a je stejně pohotový a osobnostně nezměněný. Přestože by se za tu dobu mohl chovat i jinak a mohl by zpychnout, tak je furt dobrej, což tak vlastně u inteligentních lidí bývá. Takže já mám pocit, jako bych ho neviděl jen jediný den.

Teď jste oba dva na takových pracovních pólech – moderátor x detektiv. Jaký je toto vztah?

Já to takto vůbec nevnímám. Kdyby Pyco tenkrát byl v Talentu sám, tak by to bylo stejně úspěšné. Mně se samotnému dělá těžko, myslím ale, že jemu se dělá samotnému lépe, protože se nemusí o někoho starat, třeba jako o mne, což udělal tenkrát a já jsem mu za to neskonale vděčný, protože nebýt jeho, tak já bych dnes dělal jiné věci. Myslím si, že je takhle spokojený, a já jsem taky spokojený. V podstatě děláme to stejné, jen nestojíme vedle sebe.