Vychází strhující příběh umělkyně a revolucionářky, femme fatale 20.století Tiny Modotti!

Vychází strhující příběh umělkyně a revolucionářky, femme fatale 20.století Tiny Modotti!

Vychází strhující příběh umělkyně a revolucionářky, femme fatale 20.století Tiny Modotti!

Vychází strhující příběh umělkyně a revolucionářky, femme fatale 20.století Tiny Modotti!

Znevzdělané šičky revolucionářkou a výjimečnou fotografkou
Kniha MEZI UMĚNÍM A REVOLUCÍ podává svědectví o nevšední umělkyni a dramatické etapě dějin

Tři roky připravovalo nakladatelství Labyrint vydání knihy o Tině Modotti (1896–1942), která byla ve své době v avantgardních uměleckých a politických kruzích stejně slavná a uznávaná jako dnes mnohem známější výtvarnice Frida Kahlo. Základní korpus textu tvoří americké vydání dopisů Modotti proslulému fotografovi Edwardu Westonovi, doplněné o další prameny a opatřené životopisným textem. Kniha Mezi uměním a revolucí nabízí intimní sondu do života femme fatale 20. let minulého století.

Život Tiny Modotti působí jako příběh amerického snu. Do San Franciska přišla jako chudá italská imigrantka, jedno ze sedmi dětí, kterému se nedostalo vzdělání. Ze šičky se ale rychle vypracovala na manekýnku a sblížila se s politicky angažovaným básníkem přezdívaným Robo. V jejich bytě v Los Angeles se scházela intelektuální a umělecká elita. Přestože se Tině Modotti podařilo prosadit se v rostoucím filmovém průmyslu, hereckou kariéru záhy sama opouští a stává se modelkou, milenkou a posléze i asistentkou proslulého amerického fotografa Edwarda Westona.
I přes krizi vztahu se rozhodne následovat svého přítele Roba do Mexika. Cestou dostává zprávu o jeho nemoci, a přestože musí Robovi hned po příjezdu vypravit pohřeb, rozhodne se v Mexiku zůstat. Společně s Westonem tu zařizuje fotografický ateliér a stává se součástí místní bohémy. Mezi její blízké přátele, i milence, patří například malíř Diego Rivera, kterého později právě ona seznamuje s Fridou Kahlo. Tinina politická angažovanost se zesiluje a teď už samostatně působící fotografka je uchvácena komunistickými ideály i jejich představiteli.
Přímo před jejíma očima je při noční procházce zastřelen spoluzakladatel Komunistické strany Kuby a její tehdejší partner. Z účasti na vraždě je přitom obviněna právě Modotti. Byla sice shledána nevinnou, ale nedlouho po té se opět dostává na titulní strany novin, když je označena jako spolupachatelka neúspěšného atentátu na mexického prezidenta.
Následuje její vyhoštění ze země a po boku Vittoria Vidaliho, pravděpodobně vraha jejího někdejšího přítele a budoucího atentátníka pověřeného například i zabitím Lva Trockého, zahajuje moskevské angažmá, do kterého patří i špionáž.
Pod falešným jménem se po etapě, kdy pomáhala ve válečném Španělsku distribuovat zdravotní pomoc, vrací do Mexika. Žije samotářsky, na veřejnosti se ukazuje až krátce před svou smrtí. Ta ji zastihne v pouhých čtyřiceti pěti letech v taxíku. Přátelé odmítají věřit, že nejde o atentát. Okolnosti smrti Tiny Modotti zůstaly nevyjasněné.

Vydání knihy připravovalo nakladatelství Labyrint tři roky. Základní korpus textu tvoří americké vydání dopisů Tiny Modotti Edwardu Westonovi, které vyšlo v osmdesátých letech.

Hana Bortlová – Vondráková ho doplnila o další prameny, chronologicky uspořádala a opatřila životopisným textem. Kniha Mezi uměním a revolucí je tak intimní sondou do života nevšední umělkyně i dramatické etapy dějin.

 

Ukázka z knihy, z dopisu Edwardu Westonovi:

EDWARDU WESTONOVI

Tampico

25. února 1930

Na palubě lodi Edam

Můj drahý Edwarde,

předpokládám, že touto dobou už víš o všem, co se mi stalo – že mě zavřeli na 13 dnů do vězení a pak vyhostili. Teď jsem na cestě do Evropy, za novým životem – a ne-li novým, tak aspoň odlišným od toho v Mexiku.
Nepochybně už také víš, jakou záminku vláda použila pro mé zatčení.
Nic menšího než „účast v nedávném pokusu o atentát na nově zvoleného prezidenta”. Jsem si jista, že i kdyby ses snažil sebeúporněji, nedokážeš si mě představit jako „teroristku”, „vedoucí tajného spolku bombových atentátníků” a bůhvíco ještě… Ale když se na celou záležitost podívám očima mexické vlády, musím uznat, že to vymysleli chytře: dobře věděli, že kdykoli předtím by pokus
o mé vyhoštění vyvolal protesty; počkali tedy, až psychické rozpoložení veřejnosti bude příhodnější – a příležitost nastala v okamžiku, kdy lidé, znepokojeni střelbou, byli ochotni uvěřit čemukoli, co si přečetli nebo zaslechli. Nechutný bulvární tisk přinesl zaručenou zprávu, že se u mě doma našly všechny důkazy, dokumenty, zbraně a kdovíco ještě; jinými slovy: k zastřelení Ortize Rubia jsem měla všechno pečlivě nachystané, jenom se mi to nějak zvrtlo a ten druhý [atentátník] mě předběhl… A mexická veřejnost, která spolkla tento výmysl spolu s ranní kávou, si konečně mohla oddychnout, že krutá a nelítostná Tina Modotti navždy opustila mexické břehy. – Člověk se jim nemůže divit!
Drahý Edwarde, v poslední době jsem si několikrát vzpomněla na výrok z Nietzscheho, který jsi mi kdysi citoval: „Co mě nezabije, to mě posílí”, a přesně tak se nyní ve svém soužení cítím. Jen díky obrovskému vypětí vůle jsem chvílemi nezešílela, jako například tehdy, když mě přesouvali z jednoho vězení do druhého a když jsem uslyšela, jak za mnou zapadly železné dveře, v zámku zarachotil klíč a ocitla jsem se v malé potemnělé cele se zamřížovaným okénkem tak vysoko nad hlavou, že z něj nebylo vidět. U zdi železné lůžko bez matrace, v rohu páchnoucí záchod a uprostřed já, která se sama sebe ptám, jestli to všechno není jen zlý sen. Poslední týdny přinesly tolik dojmů a zkušeností, že ti je ani nedokážu všechny podrobně převyprávět; jednou ti je, doufám, vylíčím osobně.
Po 13 dnech strávených ve vězení jsem dostala jen 48 hodin na to, abych opustila zemi; jistě si dovedeš představit, v jakém stavu jsem všechno zanechala. Naštěstí mi pomohli přátelé; slova nedokážou vyjádřit, jak úžasně se zachovali. Stále si připadám jako v mlhách, jako kdyby všechno kolem mě prostupoval opar neskutečnosti; předpokládám, že za pár dnů budu zase normální. Všechno se událo tak rychle a nemilosrdně. Pevně věřím, že jste v pořádku; přijmi prosím něžné a láskyplné objetí od někoho, kdo tě velmi miluje.

Tina

Z anglických, italských a španělských originálů vybrala a přeložila, doslov a chronologický přehled napsala Hana Bortlová – Vondráková
Vázaná, 210 stran, MOC 299,- Kč
V edici Karawana vydalo nakladatelství Labyrint v roce 2015 http://www.labyrint.net/