Vlastimil Korec pojede opět Dakar!

Vlastimil Korec pojede opět Dakar!

Vlastimil Korec pojede opět Dakar!

Vlasta Korec, oblíbený moderátor, který je v současné době spjatý především s barrandovským pořadem Česká tajenka, se rozhodl vydat za adrenalinovým dobrodružstvím. Nepřeceňuje však své schopnosti a síly?

 

Prozraďte mi, do čeho jste se rozhodl pustit tentokrát?

Na jaře v lednu roku 2017 se ten blázen Korec vypraví na nejtěžší rallye světa, na rallye Dakar. Vrátí se tam podruhé. Deset let už závodí v offroadech, sám byl závodit v Africe  - v Senegalu, Mauretánii a Maroku, dvakrát na Silk Way Rallye -  v Rusku, Kazachstánu a Turkmenistánu, v Polsku, projel vlastně kus světa díky tomuhle koníčku a teď se vrací na místo činu do Jižní Ameriky. Dakar by se měl jet Argentině, Paraguay, Bolívii. Navíc tam mám testovat nového Wolksvagena Tiguana a dělat ze závodu zpravodajství. Bude to náročná zkouška – obrovské výškové rozdíly, extrémné počasí, nadmořská výška, a to vše přímo během dění na nejtěžší rallye světa. Vlasta prostě potřebuje adrenalin.

Co na to vaše paní říkala, když se o tomhle nápadu dozvěděla?

Manželka je velmi tolerantní. Nejdřív se sice trochu zamyslela, ale pak řekla: „Samozřejmě jeď, tyhle věci se neopakují a ty to miluješ.“ Vím, že u ní mám podporu.

Zvažovali jste, že by jela manželka také, aby vás podporovala?

Kdo by se nám staral o děti?

Tak může jet na výlet celá rodina a podporovat tatínka při jeho bláznivých nápadech Nebo ne?

To by bylo super, moc  by se mi to líbilo, ale asi to nezrealizujeme. Rodina se chodí koukat a fandit na závody Offroad maratonu v ČR.  Kdyby se mi to podařilo, tak bych jel klidně s celou rodinou, kolem světa, ale děti jsou ještě moc malé. Nedávno jsme byli na dovolené s velkým obytným autem a to byl také příjemný adrenalin.

Dakaru jste se již v minulosti jednou zúčastnil, jak na to vzpomínáte?

Být u toho a sledovat rallye, ke které zbožně vzhlížím už několik let, to je jeden z největších zážitků mého života. Sám závodím, tak vím o čem to je. S kluky z české party z Dakaru, kteří jezdí reprezentovat naši republiku, se velice dobře znám. Je to malý okruh lidí, pravidelně se potkáváme a máme jedno hlavní téma a to je Dakar, závody, auta a motory.  

Proč jste se rozhodl zúčastnit Dakaru zrovna nyní?

Dostal jsem nabídku od týmu Barth Racing, který se etabluje na Dakaru už po několikáté, našel si tam ve velmi krátké době svou jistou a pevnou pozici. Své profi zázemí bude realizovat  pro dva motorkáře Davida Pabišku, Rudu Lhotského a dva čtyřkolkáře, legendárního pětinásobného vítěze Dakaru Josefa Macháčka a Zdeňka Tůmu, rád se díky  Barth Racing týmu do Dakaru podívám znovu.

Dakar je především závod, ve kterém člověk zkouší své možnosti a hranice, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Jaký je váš osobní cíl?

Jedu tam v pozici, kdy nebudu mít závodní helmu, kuklu a kombinézu, takže se nemusím hnát po trati a bojovat o vteřiny. Budu sice hltat tisíce kilometrů, ale budu mít relativní klid, když budu chtít, zastavím a  dám si kafe, i když v poušti a vysoko v horách to asi  nepůjde. Mým hlavním úkolem bude dostat se živý a zdravý do cíle, nerozbít a nepoškrábat auto, otestovat ho, maximálně si to užít a dobře reprezentovat náš tým Barth Racing. Důležité je, aby se všichni vrátili zdraví a o tom to je.

Zmínil jste, že je vaším úkolem auto nepoškrábat, budete se ale vyskytovat v takových terénních podmínkách, že mi to přijde naprosto nemožné. Máte snad na to nějaký fígl?

Jednou se stalo, že jsem byl v autě, které se obrátilo na střechu. Bylo v Africe a nebylo to vůbec příjemný. Asi se počítá s tím, že nějaké šrámy mohou vzniknout, ale tím „nepoškrábat“ myslím to, že nehodím vůz na boudu, nezničí se, nezdevastuje, aby to nejelo na plaťáku zpátky domu.

Čeho se nejvíc obáváte?

Únavy. Únava je na cestování to nejhorší. Člověk hltá kilometry, málo spí, snaží se maximálně pomáhat týmu, do toho extrémní počasí. Je to velmi náročné, ale proto tam jedeme, posunout tu naši osobní laťku o kousek výš.

A jakou budete mít přípravu?

Přípravu? Tu mám neustále každý den, v autě trávím hodně času. Člověk se musí věnovat řízení, ale já si to budu navíc užívat. Po cestě budu mít určitě spoustu zážitků!

Povězte mi, váhal jste byť jen malou chvíli nad touto nabídkou?

Ani vteřinu. Nad Dakarem se prostě neváhá, a když od Michala Burkoně přišla tahle nabídka, tak jsem jednoznačně řekl: „Ano.“ Ptal se mě, jestli budu mít čas a zda nebude problém s rodinou, když mám odjet na tak dlouhou dobu. Ale já jsem říkal, že určitě ne, mám tolerantní ženu a hodný děti.

Jak dlouhou dobu na Dakaru strávíte?

Asi necelé tři týdny.

Budete řidič nebo spolujezdec?

Auto bude svěřené mně, jsem tedy řidič, který odjede většinu trasy. Ale pochopitelně, když už to na mě přijde, tak musím vystřídat. Je to nutné, protože se jede podle roadbooku. Doprovodná auta mají svou přesnou trasu a plán, jeden tedy řídí a druhý se musí dívat, kudy pojedeme, kde odbočíme, kterou cestou se vydáme. Je to dobrodružné i pro doprovodná auta. Protože už jsem jednou na Dakaru byl, tak vím, jak to funguje.

Jaká byla atmosféra na Dakaru, kterého jste se zúčastnil?

Startovali jsme v Buenos Aires a tam je neskutečná atmosféra a podpora fanoušků. Když někdo přijede s polepeným autem, tak je to hvězda jako Karel Gott! Všichni mávají, chtějí se s vámi vyfotit, i když neví, kdo jste a co děláte – máte polepené auto, jste z Dakaru, tak jste pro ně hvězda. Už jen to napovídá, jak tenhle závod funguje. A když jsme se dostali na trať, tak už jsme jenom sledovali samotný závod, závodníky, ať už jsou to byli motorkáři, čtyřkolkáři, řidiči aut anebo kamionů a všech závodních speciálů. Ten, kdo Dakar zná, tak ví, že nejvíc je být u toho a zažít to na vlastní kůži.

Když jste jel Dakar poprvé, dokončil jste ho?

Ano dokončil.

 

A jaký to byl pocit dojet do cíle?

Je to úžasná věc! Nejeli jsme samozřejmě na cílovou rampu, protože jsme tam byli v rámci doprovodného auta, ale absolvovali jsme to bez ztráty bodu, což je pro mě nejvíc na světě. Člověk má každý den tisíce zážitků, ale projet si Dakar, tomu se nic nevyrovná. Když jsem se pak vracel z té dlouhé cesty, seděl jsem v letadle a v hlavě mi běžel film, ve kterém jsem se vracel ke všemu zpátky. Znovu jsem si vybavoval vše, co jsem zažil a tříbil si myšlenky. Ale bylo toho tolik, že jsem po pěti minutách musel zavřít oči a nahnat spánek, který jsem ztratil v rámci závodu. A postupem času, když už jsem byl zpátky doma, tak se mi průběžně vracelo, kde jsem byl, co jsem zažil, jak to tam vonělo, chutnalo kafe, jak se lidi dobře bavili.

Co vás tenkrát během závodu nejvíc učarovalo?

Obrovskou magií pro mě je projet dunovým polem a správně se z něj dostat. Je důležité zvolit dobrou trasu, ve správnou chvíli podhustit pneumatiky, aby  auto nezapadlo. Je to spousta zkušeností, které tam každý chlap získá.

Předpokládáte, že si sáhnete i tentokrát na své pomyslné dno?

Asi tam budou takové okamžiky, hlavně co se týká únavy, to je největší nepřítel Dakaru. Uprostřed závodu je jeden den volno, tak tam by se to mělo všechno dospat. Obávám se, aby se nestala žádná špatná věc, aby se nikomu nic nestalo a aby vydržela technika, se kterou tam jedeme.