Václav Kopta: ZLATÉ ČASY

Václav Kopta: ZLATÉ ČASY

Václav Kopta: ZLATÉ ČASY

Váz., formát 147x200 mm, 112 stran, ilustrace Jan Kopta, cena: 249,-

ISBN: 978-80-7686-000-1 EAN: 9788076860001

Publikace obsahuje 26 nejpoutavějších příběhů a vzpomínek autora vybraných ze stejnojmenného pořadu ČRo Dvojka.

Zlaté časy – tohle slovní spojení v sobě ukrývá kouzlo vzpomínek, nostalgie nebo životní etapy, která má s odstupem času víc barev. Holky byly tenkrát hezčí a měly kratší sukně, v kinech běželo víc filmů, na které se vyplatilo vystát frontu, a v písničkách se zpívalo o věcech, kterým jsme rozuměli a jejichž refrén jsme si zapamatovali už po prvním poslechu…

Tak přesně těmito slovy vítám neděli, co neděli své posluchače v pořadu Zlaté časy s Václavem Koptou na Českém rozhlasu Dvojka. A jsem moc rád, že stejnými slovy mohu přivítat i vás – mé milé čtenáře.

Připravili jsme pro vás spolu s Radioservisem výběr z více než devíti set mluvených vstupů, kterými prokládám hudební čísla svého pořadu. Díky skvělé spolupráci s redaktorem Milanem Pokorným se nám (snad) podařilo převést mé krátké vyprávěnky do tištěné podoby. Byl to tak trochu experiment, jehož výsledek nám udělal radost. Budeme doufat, že potěší i vás!

Václav Kopta

Mnozí z těch, kdo se rozhodnou psát o sobě, jsou vedeni představou, že jejich životní cesta může být pro druhé lidi inspirací. „Nedaří se vám? Stěžujete si na nespravedlnost, závist, úklady? Podívejte se, co všechno naházel život do cesty mně, a nebylo mu to nic platné. Všechny překážky jsem překonal, hlupáky a podrazáky jsem nechal daleko za sebou!“

Tyhle příběhy o trnité cestě za vítězstvím jsou tu s námi tisíce let a v jejich průběhu jen lehce mění některé rysy: víru v boha může nahradit víra v jinou ušlechtilou myšlenku nebo přímo v sebe samotného, úradky antických bohů jsou stejně děsivé jako nástrahy ďáblovy a ten, jak víme, má nekonečně mnoho podob. Pokud ovšem autor nemá talent jako Homér, může se mu stát, že se mu příběh pod rukama začne měnit z plnokrevné Odyssey v suchopárnou moralitu. Nic proti tomu, občas nezaškodí zastydět se za svůj nedokonalý život a slíbit si, že v tom příštím už to bude lepší.

Vyprávění Václava Kopty je z jiného těsta. V naprosté většině jeho příběhů se setkáte s člověkem, který se řítí z průšvihu do průšvihu a jeden trapas přebíjí jiným. Nebojuje s dějinami, ale se zarezlými panty nebo s výfukem skútru. Nezrazují ho démoničtí nepřátelé, ale jeho vlastní pohodlnost, zapomětlivost, nešikovnost. Samozřejmě těžko odlišíme skutečnost od stylizace a ryzí fikce, autor těchto příběhů je ve skutečnosti úspěšný a oblíbený umělec, ale to není podstatné. Důležitější je, že i když se hrdinovi téhle knížky často budeme smát, nikdy se mu nebudeme posmívat. Uvidíme, jak jeho karamboly vyrůstají z dobře míněných úmyslů, jak hezký vztah má k lidem, které má rád, a koneckonců i ke svým čtenářům. Ten typ hrdiny, který statečně zápolí s nástrahami v podobě těch nejobyčejnějších věcí, dobře známe třeba z grotesek Chaplinových, Laurela a Hardyho, Mr. Beana. Jejich upřímná, leč marná snaha vzbuzuje smích i sympatie a nesmírně nás s nimi sbližuje.

Poslouchat takové příběhy je zábavné, ale zároveň úlevné a osvobozující. A stojí za to si je přečíst. Proto jsem byl potěšen, když mi Václav Kopta nabídl, abych jeho příběhy převedl do psané podoby. Svou premiéru si odbyly v Českém rozhlase na stanici Dvojka v jeho pořadu Zlaté časy. Znamenalo to zjednodušeně řečeno docílit standardní („spisovné“) kvality, a zároveň dbát na to, aby se z osobitého proudu řeči nestal sterilní text. Rozdíl mezi mluvenou a psanou formou může být někdy docela výrazný. To nebyl tento případ, nicméně každý editor, který stojí před takovým úkolem, musí být připraven na autorovy stížnosti, že „to takhle neřekl“. Slouží Václavu Koptovi ke cti, že poté, co namluvil své příběhy na mikrofon, nechal je, ať si žijí svým literárním životem, a na výsledné podobě nezměnil ani čárku.

Milí čtenáři, tenhle hrdina vám nenastaví mravní zrcadlo, protože jen co by ho vzal do ruky, uklouzl by po nejbližší slupce od banánu. Je prostě jako my, kdo si dovolíme své slabé stránky a svá větší nebo menší selhání přiznat – před druhými i sami před sebou.

Milan Pokorný, knižní redakto