V SÍTI - šokující dokument, který musíte vidět

V SÍTI - šokující dokument, který musíte vidět

V SÍTI - šokující dokument, který musíte vidět

V SÍTI
celovečerní dokumentární film, ČR, 2020 • 100 min • režie: Barbora Chalupová & Vít Klusák • do
15 let nepřístupný • distribuční premiéra filmu: 27. 2. 2020 • distribuce v ČR: Aerofilms •
vsitifilm.cz
Námět: Vít Klusák
Scénář a režie: Barbora Chalupová & Vít Klusák
Hrají: Tereza Těžká, Anežka Pithartová, Sabina Dlouhá
Kamera: Adam Kruliš
Střih: Vít Klusák
Hudba: Pjoni
Zvuk: Adam Bláha
Výkonná producentka: Pavla Klimešová
Vedoucí produkce: Anna Poláčková
Digitální masky: Juraj Demovič - Plaftik
Architekt: Jan Vlček
Masky a kostýmy: Barbora Potužníková
Fotograf: Milan Jaroš
Kreativní producenti ČT: Jiřina Budíková, Petr Kubica
Producenti: Vít Klusák & Filip Remunda
Producenti a koproducenti: Hypermarket Film, Česká televize, Peter Kerekes, RTVS, Helium Film
Generální partner filmu: CZ.NIC

SYNOPSE
3 herečky, 3 pokojíčky, 10 dní a 2458 potenciálních sexuálních predátorů. Experiment, který
naléhavým způsobem otevírá tabuizované téma zneužívání dětí na internetu. Tři zletilé herečky
s dětskými rysy dostávají za úkol prostřednictvím falešných profilů na sociálních sítích předstírat,
že je jim 12 let. Ve věrných kopiích dětských pokojíků, postavených ve filmovém ateliéru, chatují
a skypují s muži všech věkových kategorií, kteří je na netu vyhledali a oslovili. Drtivá většina
těchto mužů požaduje sex prostřednictvím videohovoru, posílá fotografie svých přirození, odkazy
na porno nebo se dívky dokonce pokouší vydírat. Dokumentární film vypráví strhující drama těchto
tří hrdinek alias „dvanáctiletých dívek“ od castingu až po osobní schůzky, kde se s predátory
setkávají tváří v tvář pod dohledem ochranky a šesti skrytých kamer. Predátorské taktiky se tak
obracejí proti svým strůjcům a z lovců se stávají lovení.

JAK VŠE ZAČALO
Na podzim roku 2017 oslovila společnost O2 režiséra Víta Klusáka, zda by pro ně nenatočil virální
video, které by naléhavým způsobem upozornilo na strmě vzrůstající čísla zneužitých dětí na českém
internetu. Vít Klusák k projektu přizval kolegyni Barboru Chalupovou a společně se pustili do
rešerše formou pokusu: Vytvořili si důvěryhodně vypadající falešný profil 12leté dívky Týnušky a
čekali, co se bude dít. Během prvních 5 hodin existence profilu dívku oslovilo 83 mužů ve věkovém
rozmezí 23 až 63 let a to v drtivé většině s explicitními výzvami ke společné masturbaci pomocí
videohovoru. Mnozí z nich bez předchozího upozornění posílali fotografie svých ztopořených penisů,
případně odkazy na nejrůznější porno včetně zoofilního. Čtyři muži se skutečně ještě ten večer
uspokojovali před webkamerou, aniž by se jim „Týnuška" ukázala... Dokumentaristé Chalupová s
Klusákem se během několika dnů rozhodli, že objevený fenomén je materiál pro celovečerní dokumentární
film. Od začátku projekt také podporovala Česká televize, která se stala strategickým koproducentem
a filmu zásadně pomohla s jeho vznikem.

ROZHOVOR S HEREČKAMI
Proč jste se rozhodla být součástí filmu V SÍTI?
Tereza: Než jsem se seznámila s tím, o čem náš film V SÍTI má být, neměla jsem ani ponětí o tom,
jak velký problém zneužívání dětí na internetu je. Myslím si, že to tak má většina lidí. Sama jsem se
s tím ve dvanácti letech setkala a myslela jsem si, že jsem jen nějaká výjimka, a že dnes už je internet
více chráněný. Opak je ale pravdou. To je i důvod, proč jsem ani vteřinu neváhala, jestli budu ve
filmu účinkovat. Jsem přesvědčená, že je to téma, o kterém se musí mluvit a musí se s ním něco dělat.
Anežka: Šla jsem na casting, protože jsem si chtěla zkusit zahrát ve filmu. Jediná podmínka byl
mladiství vzhled, s nímž jsem zápasila celé dětství. Všichni se mě celou pubertu ptali, proč jsem tak
malá a já neznala odpověď. Řekla jsem si, že je skvělý, že můžu svůj opožděný vývoj využít při
natáčení tak smysluplným způsobem. To jsem ještě netušila, co mě všechno kolem filmu čeká. Obrovsky
mě naplňuje, když teď vidím plný sál dětí na projekci a můžu se s nimi o tom všem bavit
nebo jim i pomoct.
Šla byste do projektu znovu?
Sabina: Ano šla, protože se o tomto tématu je třeba více mluvit. Je opravdu důležité, aby si dvanáctileté děti uvědomily, že když něco zveřejní na internetu, tak to už nikdy nezmizí. Už ve studiu jsem si říkala - když si s těmi muži píšu já, tak aspoň nestíhají psát opravdovým dětem…
Tereza: Byla to ta nejtěžší práce, jakou jsem kdy v životě zažila. Vždycky, když jsem si myslela, že už nemůže přijít nic horšího a druhý den se stalo něco, co mi ukázalo, jak moc se mýlím. Ale zároveň to byla i ta nejhezčí práce, jakou jsem kdy dělala. Neuvěřitelně mě posunula dál a ukázala mi, že dělat něco, co má smysl, je to, co člověka opravdu naplňuje. Takže ano! A bez váhání.
Anežka: Znovu bych to zažít nechtěla, ale moje rozhodnutí z castingu do toho jít bych nezměnila.
Lidé se často bojí tématu a říkají, že projekci filmu nezvládnou. Co byste jim poradila?
Anežka: Chápu, že pro některé lidi už je to přes čáru, ale mrzelo by mě, kdyby přišli o film kvůli svému strachu. Vždycky se dá z projekce odejít, ale zkusit by se to mělo. Když chcete bojovat se zlem, musíte ho nejdřív poznat.
Tereza: Poradila bych jim, aby se tohoto tématu nebáli, ale naopak se do něj pokusili pořádně nahlédnout. Náš film je i přes závažné téma udělaný velice jemně. Já jsem se taky upřímně trochu bála. Přece jen je to shrnutí něčeho, co jsem půl roku zažívala a nebylo to úplně jednoduché. Nakonec jsem se ale u filmu mnohokrát hlasitě s celým kinem smála.
Co byl pro vás nejtěžší moment natáčení?
Sabina: Těžký moment pro mě byl první Skype, kdy jsem vůbec nevěděla, jak to všechno bude probíhat. A pak schůzka, na kterou si jeden predátor přivedl i svoji partnerku a začali mi společně vysvětlovat, co to je “trojka”.
Tereza: Tohle je hrozně těžká otázka, protože pokaždé když na ni odpovídám, napadají mě úplně jiné věci. Těžkých momentů byla spousta a každý byl těžký jiným způsobem. Třeba když jeden z predátorů zveřejnil mé falešné nahé akty vytvořené ve photoshopu a začal mě vydírat. Mně v té chvíli vůbec nedošlo, že se nejedná o mé reálné tělo, že to nejsem já. Nebo když jsem málem vypadla z role, protože jsem na skypu mluvila s jedním predátorem, který říkal tak absurdní a směšné věci, že se mi chtělo smát. I když šlo o velice zlé věci. Těch věcí je mnoho... těžko říct.
Anežka: Poměrně dlouhou dobu jsem nic tak strašného neprožívala, až přišel bod zlomu. Tím nebyl ani tak konkrétní zážitek, ale spíše moment, kdy mi připadalo, že se sexuální zneužívání děje tak nějak všude. Během jednoho týdne začaly v médiích vyplavovat na povrch kauzy, které byly doposavad skryty. Objevil se dokument, který zachycuje svědectví dospělých mužů o zneužívaní Michalem Jacksonem a zároveň naprosto šokující výpovědi dívek zneužívaných v církevním prostředí. V tu chvíli mě opanovala totální beznaděj, kdy jsem měla pocit, že všichni muži zneužívají a
všechny děti jsou zneužívány.
Máte nějaké doporučení pro děti a rodiče, které film uvidí?
Tereza: Je důležité, aby dítě vědělo, že v osobě rodiče má maximální podporu, a opravdu ji mělo. Že se mu může s čímkoliv takovým svěřit a ne to dusit v sobě. Jak je vidět i ve filmu a já jsem si to mohla zkusit na vlastní kůži, je velice snadné do toho spadnout. My jsme ani jednoho z predátorů nekontaktovali jako první. V komunikaci jsme se držely přísného kodexu o tom, jak smíme psát a mluvit, a i přesto jsme se dostaly do neuvěřitelných situací. Také je důležité, aby rodič měl povědomí o tom, co jeho dítě na sociálních sítích dělá. Nemluvím o přísné kontrole, ale spíše o partnerství. Zajímat se o to, co dítě na internetu baví, co se mu líbí, třeba si i sám založit na sociálních sítích účet. Nesmírně důležitá je komunikace a důvěra. Děti, zvlášť v tomhle věku, mají milion otázek o svém těle nebo sexualitě. Je mnohem lepší o těchto věcech mluvit otevřeně s někým, koho důvěrně znají, než aby to bylo tabu. To může skončit tím, že si s nimi o tom otevřeně promluví až
nějaký predátor. Internet však není jen zlé místo plné nástrah a pastí, jen je důležité dodržovat několik zásad bezpečnosti.
Anežka: Přesně tak, hlavní je komunikace.
Sabina: Přála bych si, aby rodiče dětem nezakazovali sociální sítě, aby si to nevyložili tak, že internet je špatné místo. Zákazy nikdy nikam nevedou.

Tvůrci se po dohodě s odborníky rozhodli, že film nabídnou ve dvou verzích. V SÍTI - přístupné od 15 let (100 min.) a V SÍTI: Za školou - přístupné od 12 let (63 min.). „Považujeme za důležité, aby film mohly vidět školní děti, kterých se týká především. Proto jsme připravili verzi V SÍTI: Za
školou, která bude přístupná od 12 let a kina ji budou uvádět spíše v odpoledních časech. Jde o výběr dramatických scén z velkého filmu, které jsou doplněné o vstupy našich hereček. Tereza, Sabina a Anežka v nich mladším divákům radí, co v takových vypjatých situacích dělat a na koho se obrátit,” říká o této verzi režisér Vít Klusák.

Barbora Chalupová je režisérkou nastupující mladé generace. Její tvorba začala studentským filmem
Ďakujem ti melónik (2014), který byl vybrán do užšího výběru na Cenách Magnesia za nejlepší
studentský film a dále pak uveden na festivalu krátkých filmů iShorts vol. 6 či Edinburgh International
Film Festival. Následující snímek Do zbraně (2016) byl nominován na Cenu Pavla Kouteckého
a objevil se v soutěžních sekcích festivalu jako Jeden Svět nebo MFDF Ji.hlava. Jejím dalším
dílem je Teorie rovnosti (2017), ve kterém režisérka mapovala stav současné debaty o vyrovnaném
postavení žen a mužů v České republice.
Film byl uveden v rámci cyklu Český Žurnál. Její experimentální snímek Na okraji (2018), který
byl zařazen do užšího výběru na cenu za nejlepší studentský film v rámci Ceny Magnesia, se zabývá
plochozemským hnutím v České republice. V letošním roce pak Barbora představila svůj autorský
dokumentární film Reality (2019), který reflektuje aktuální krizi bydlení. Premiéra snímku se
uskutečnila v rámci programu festivalu Jeden svět 2019. V současné chvíli Barbora kromě snímku
V SÍTI dokončuje film Nový slib, zabývající se uzákoněním manželství pro stejnopohlavní páry.

Vít Klusák je český filmový režisér. Na střední grafické škole studoval fotografii. Je absolventem
katedry dokumentární tvorby na FAMU (v dílnách prof. Karla Vachka a prof. Heleny Třeštíkové),
od roku 2006 na FAMU přednáší. Spolu s Filipem Remundou založil a od roku 2003 vede filmovou
společnost Hypermarket Film, která se zaměřuje na produkci autorských dokumentárních filmů a ze
zásady neprodukuje reklamy. S Filipem Remundou natočil dokumentární komedii Český sen
(2004), film byl oceněn na mnoha festivalech doma i v zahraničí, odvysílalo jej 24 zahraničních televizí.
Film o americkém radaru v Čechách Český mír (2010) měl světovou premiéru na festivalu
Michaela Moora v Traverse City. Celovečerní dokumentární groteska Vše pro dobro světa a Nošovic
(2010) získala v roce 2011 Cenu filmových kritiků a teoretiků za nejlepší dokumentární film
(Český lev). Osobní vztah má k filmu Dobrý řidič Smetana (2013). Kromě režie a producentství se
věnuje profesi střihače. Má čtyři děti, žije v Praze.
Jeho v současnosti viditelné projekty jsou: série autorských dokumentů pro Českou televizi - Český
žurnál (např. Dělníci bulváru, 2014), několik řad legendárního pořadu Ano, šéfe! pro televizi Prima,
dokument Matrix AB (2015) portrétující oligarchu Babiše, celovečerní styizovaný portrét prostějovského
neonacisty - Svět podle Daliborka (2017), nebo právě dokončovaná českopolská roadmovie
Jak bůh hledal Karla (2020, scénář a režie spolu s Filipem Remundou).