TĚŽKEJ POKONDR: DOBRÝ TEXT MUSÍ PŘIJÍT NA PRVNÍ DOBROU

TĚŽKEJ POKONDR: DOBRÝ TEXT MUSÍ PŘIJÍT NA PRVNÍ DOBROU

TĚŽKEJ POKONDR: DOBRÝ TEXT MUSÍ PŘIJÍT NA PRVNÍ DOBROU

TĚŽKEJ POKONDR: DOBRÝ TEXT MUSÍ PŘIJÍT NA PRVNÍ DOBROU

Další dávka megahitů v pokondřím podání – to je album Star Boys. Roman Ondráček a Miloš Pokorný alias Těžkej Pokondr si nehrají na hvězdy – spíš si sami ze sebe tak trochu dělají legraci. A děkují svým fandům za neutuchající přízeň. Nad novou deskou, která vychází jako CD i LP, sedíme s oběma pány, kteří ale odpovídají téměř jako jeden muž.

Většina písní na vaší nové desce (ostatně i v celé vaší tvorbě) jsou ve světě profláklé kusy; jak obtížné je získávat na ně ze zahraničí autorská práva?

U naší nové desky s tím byl velký boj. Vloni jsme měli dvacet let společného vystupování, a částečně i proto jsme tuhle desku dělali, řekněme k výročí. A na ty pro nás nejzásadnější písně jsme práva pořád ne a ne získat. Byly tedy dvě možnosti: desku nedělat nebo ji udělat jinak. Zvolili jsme třetí variantu, desku odložit a udělat ji za rok. Nějakým zázrakem se postupně podařilo práva vyřídit, ty pro nás důležité písně tam máme všechny, a deska vychází o rok později. Nakonec je to lepší – kulatá výročí slaví všichni, tak je pro nás lepší slavit výročí jedenadvacáté.


Dá se říct, že získat z ciziny autorská práva je stále obtížnější?

Jasně, je to tak. Musíme posílat překlady, ale z nich se často ztratí ten fór, který máme v českém textu. Při tom schvalování jde tedy hlavně o to, jestli v textu není něco urážlivého vůči původnímu interpretovi nebo autorům. Důležité je, aby měli schvalovači nadhled. Většinou na to máme štěstí. Za těch dvacet let jsme měli několik textů, které byly opravdu na hraně, a práva jsme dostali. Příklad: v textu k písničce, kterou zpíval Falco, se v našem textu vyskytoval „hajzl rakouskej“. Falco byl v té době už po smrti, a ač se to netýkalo jeho, říkali jsme si, že tohle nemůže projít. A prošlo. Naproti tomu nám neprošlo několik naprosto neškodných věcí.

Takže vždycky je to tak trochu sázka do loterie s nejasným koncem.

Myslíme si, že schvalovači texty příliš neřeší. Jasně, podívají se na ně, taky bych se podíval na text, kdybych byl publisherem třeba Bruce Springsteena, ale dívají se na ně spíš lehce. Hlavně jim jde o procenta z výtěžku, každý jich chce mít co nejvíc. Co se týče našeho nového alba, tak nám – kromě Scatmana čili Kreténa – nikdo moc problémy nedělal. Scatmana totiž provází smutný příběh. Interpret, americký zpěvák Scatman John, brzy poté, co se tahle píseň stala hitem, zemřel. Promotér si mohl myslet, že náš text Kretén je o něm. Ale samozřejmě není a nakonec to pochopil, i když to trvalo poměrně dlouho. Náš text je poctou všem kreténům, kteří si to zaslouží.

Takže vlastně jde o jakousi hru mezi vámi a schvalovači práv!

Je to hra. A dneska o to dražší, že často je zapotřebí s překladem textu poslat i demonahrávku. V momentě, kdy musíte odevzdat celou nahrávku, musíte ji zainvestovat – a ona pak třeba neprojde. Nechtějí to takhle všichni, ale je to vopruz.

Měli jste ze strany promotérů někdy i kladné ohlasy, třeba typu: jé, to je o Jardovi Jágrovi, to je dobrý?

Měli. Například o práva k písni, kterou jste zmínil, tedy Eye Of The Tiger, žádala spousta dalších, třeba i Helena Vondráčková, ale práva jsme dostali jenom my! Asi tu zase šlo o nadhled. Ti kluci shvalovací byli z Chicaga, takže hokej jistě znají a asi znají i Jardu Jágra, a řekli si: jasně, tohle nás baví!

Introdukci alba tentokrát obstarává Ladislav Županič.

Pro úvod na každou naši řadovou desku oslovíme někoho, kdo s námi byl nebo je nějakým způsobem propojen. Na minulých albech to byli například Stanislav Fišer nebo Václav Postránecký, teď Láďa Županič, se kterým máme už léta hezký vztah. Jde nám o charakteristické hlasy propojené nějak s tématy desky, třeba Standa Fišer – Vinnetou, nebo jejichž majitelé mají vypravěčský dar, aby to prostě byli hlásiči. A aby to jejich povídání bylo současně i vtipné. To se samozřejmě netýká jen úvodů alb. V Jardovi Jágrovi mluví například Pavel Rimský coby dabér Rockyho. Současně ti lidé musí přistoupit na náš fór, na naši myšlenku. Často si texty upravují, aby jim byly příjemné do pusy. Ten text tak vzniká vždycky ve vzájemné spolupráci. Nechceme, aby hlásič dostal text, který mu nesedne a který jenom načte. My tedy dodáme mustr, který nějakým způsobem ladí s obsahem desky, a on si ho upraví podle sebe. S tím, že to prostě musí držet pohromadě.


Na albu Star Boys máte i další spolupracovníky, Matěje Rupperta, Adélu Gondíkovou, Otu Klempíře…

Se všemi se dlouho a dobře známe. S Matějem jsme se po nějaké době potkali v našem billiardovém klubu, mluvili jsme s ním o Kreténovi a jemu se ten nápad líbil. Tak si s námi šel Kreténa zazpívat. Co se týče Adély, zrovna byla v pořadu Tvoje tvář má známý hlas a my jsme v té době řešili píseň Macarena. V téhle písni je to jasně dané: jsou tam dva starouši, kteří zpívají pořád to samé dokola, a pak mladé buchty, které to zase vezmou po svém. Chtěli jsme někoho stejně starého, nebo naopak trošku komediantku. A to Adéla je. V naší verzi má Adéla křena, takže to asi bude taková trošku lehčí ženská, a ona do toho s námi šla. A Ota Klempíř – i s ním se známe dlouho, navíc máme velice rádi současnou partu kapely J. A. R. Když jsme chtěli někoho na krátký rap, Roman Holý nám doporučil právě Otu. A Ota byl poctěn. Svůj part si sám napsal a vystřihl ho skvěle.

Asi nemusíte ke spolupráci nikoho sáhodlouze přesvědčovat…

Ne, nikoho nepřemlouváme. Jsme rádi, když do toho jdou kolegové s radostí a jsou v tom nejlepším slova smyslu nadšení z té možnosti. Třeba kvůli Robertu Zárubovi jsme v Jágrovi předělávali část textu, aby se v písničce mohl vyskytnout.

Do jaké míry je už zmíněná písnička Kretén vaší reflexí chování lidí na sociálních sítích?

Do značné. V té písni jsou sociální sítě vlastně jenom naťuknuté, ale důležité. My sami to, o čem tu zpíváme, vidíme z první ruky. Když máme v rádiu nějakého hosta, hned po skončení show se na sociálních sítích objevují nejrůznější reakce. Od pochval přes kanály. Někteří lidé si právě touhle cestou řeší svoje mindráky a udělají z té sítě doslova splašku. Takového člověka si představujeme tak, že si poslechne náš pořad, objedná si nějaký žrádlo, vedle sebe má pětilitrovku nějakýho pití a kydá přes sociální sítě kýbly hnoje. Tahle představa stála v prapůvodu písně Kretén.

Na novém albu oslavujete i některé hvězdy, od Jardy Jágra až po Hynka Čermáka. Co na vše písně říkají?

Hynek Čermák věděl hned od začátku, že o něm vzniká písnička, a byl s tím svolný. Pochopil, že je to jeho oslava, a k tomu vtipná. Navíc jsou v ní skutečné reálie z jeho života. Dokonce ji pouštěl i v Dejvickém divadle. Reakci Jardy Jágra teprve očekáváme. Ale věříme, že to celé vezme, vždyť je to taky jeho oslava. Upřímná. Lou Fanánek, který tenhle text napsal, totiž Jágra opravdu uznává, a to sportovně i osobnostně. A chtěl tuhle úctu vtisknout i do svého textu.

Ze spolupracovníků jsme ještě nejmenovali písničkáře, skladatele, textaře a zpěváka Xindla X, který otextoval tři písně vašeho nového alba.

Xindl X s námi spolupracoval už dřív, a perfektně, dělali jsme s ním třeba písničku Vem kačky. Na desce Star Boys má písně Kretén,společně s Romanem Schízy a Má asi křena. Ondra je fajn, talentovaný kluk, který nám občas i pomáhá, když sami máme s nějakým textem problém. A u nás se zase vyblbne. On třeba spolupracuje s kapelou Slza, tam si moc srandu dělat nemůže, protož fanynky Slzy berou všechno vážně. Spolupráci s námi tak může brát i jako určitý ventil. U nás může v zásadě cokoliv. To ostatně platí třeba i o Fanánkovi. Obecně: textaři u nás mají volné ruce a baví je to.

Stane se vám někdy, že dostanete text a zjistíte, že se k dané melodii nehodí?

Stane, ale spíš od lidí, které neznáme. Často se nám přihodí, že nám někdo napíše: jsem váš fanoušek a posílám vám text; ale třeba se nám nelíbí už ta samotná píseň, nebo právě ten text. Například když je plný vulgarit nebo třeba nekoresponduje s původním originálním textem. Někteří lidi si takhle léčí své frustrace, napíší text a myslí si, že budeme vděční za cokoliv. Letos poprvé se nám stalo, že nám týpek z ulice poslal text, který byl vtipný a dobrý, tak jsme tu písničku udělali. S úpravami, ale udělali.

Které písničky se vám nelíbí? Váš záběr je od popu až třeba k rockovým baladám…

M. P.: Samozřejmě jsou věci, které nejsou naše krevní skupina, ale můžou být pro Čechy megahity. Pro mě to je třeba zrovna rocková balada Love Hurts od Nazareth. Přišel ale vtipný text, a tak jsme ji udělali. Nebo Life Is Life rakouské skupiny Opus. Tuhle hovadinu moc nehráli ani Rakušáci. Jenže se stalo, že Václav Klaus vzal na tiskovce v Chile tužku a dal si ji do sáčka. Tak nás na Life Is Life napadl text Prejs to čmajz.

R. O.: Nebo Macarena. S tou Miloš pořád chodil a já ji odmítal. Nakonec jsem se nechal přemluvit a na desce je. S Adélou Gondíkovou to dává smysl. Stává se, že na nejhnusnější písničky se povedou ty nejvtipnější texty. Vždycky je to o tom, jestli vás na tu kterou písničku napadne na první dobrou vtipný text. Když ne, je lepší tu věc nedělat.

Sáhnete někdy i mimo velké a v Česku zaběhnuté hity?

Výjimečně. Gró musí tvořit hity, které Češi znají. Jinou věc, nehitovku, můžeme udělat maximálně jednu na desku, jako bonbónek pro naši radost. Jde o věci, které se nám líbí nebo se líbí muzikantům, kteří znají světovou scénu, ale masově známé nejsou. Ovšem jak říkáme, takových opravdu může být jen pár. Pro ty posluchače, kteří znají jen česká rádia, musíme dělat hity. Jinak by to pro ně nemělo cenu.

Je písnička My jsme šoumeni o vás?

Písničku We Are Family jsme měli vždycky rádi, často jsme o ní přemýšleli. Nikdy jsme ji ale nedotáhli k realizaci. Pak jsme si řekli, že je to písnička na mejdan, taková lehká, vlastně vyznání, poděkování našim fandům, za to, že nás těch jedenadvacet let poslouchají. Současně chceme říct, že to, co děláme, děláme pořád rádi. Takže ano, je o nás. Jsme šoumeni.