Problémissky

Problémissky

Problémissky

Problémissky

(Misbehaviour)

Režie: Philippa Lowthorpe

Scénář: Rebecca Frayn, Gaby Chiappe

Kamera: Zac Nicholson

Střih: Úna Ní Dhonghaíle

Výprava: Cristina Casali

Kostýmy: Charlotte Walter

Casting: Nina Gold

Hudba: Dickon Hinchliffe

Producenti: Suzanne Mackie, Sarah Sheale

Hrají:

Keira Knightley: Sally Alexander

Jessie Buckley: Jo Robinson

Gugu Mbatha-Raw: Jennifer Hosten (Miss Grenada)

Keeley Hawes: Julia Morley

Suki Waterhouse: Sandra Wolsfeld (Miss Amerika)

Rhys Ifans: Eric Morley

Greg Kinnear: Bob Hope

Lesley Manville: Dolores Hope

Phylis Logan: Evelyn Alexander

Emma Corrin: Jilian Jessup

Alexa Davies: Sue

Lily Newmark: Jane

a další…

Synopse

V roce 1970 se v Londýně konala soutěž Miss World. Ta byla ve své době nejsledovanější televizní show světa s více než 100 miliony diváků. Moderoval ji legendární britský komik Bob Hope (Greg Kinnear).

Miss World 1970 ale rozhodně neprobíhala hladce a ze soutěže se stala doslova divoká jízda.

Rozhodnutí organizátorů povolit účast dvěma ženám z Jihoafrické republiky vzbudilo kontroverzi a napětí již před začátkem. Ale skutečný rozruch měl teprve přijít. Jeho epicentrem se stala feministická aktivistka Sally Alexander (Keira Knightley), členka nově vzniklého Hnutí za práva žen. Emancipované dámy prohlašovaly, že soutěže krásy dehonestují a ponižují ženy. A to se rozhodly dát najevo v přímém přenosu.

Na diváky celosvětového živého vysílání tehdy čekala víc než jen jedna senzace…

Retro komediální drama režírovala Philippa Lowthorpe, oceňovaná britská režisérka a držitelka prestižní filmové ceny BAFTA. Příběh natočený podle skutečné události disponuje neopakovatelným britským šarmem, vtipem i napětím. Ve hvězdně obsazeném filmu se představí Keira Knightley (Piráti z Karibiku), Jessie Buckley (seriál Černobyl), Greg Kinnear (Lepší už to nebude), Suki Waterhouse (Deštivý den v New Yorku), Gugu Mbatha-Raw (Kráska a zvíře) a další.

O filmu

Film Problémissky vypráví senzační skutečný příběh o narušení soutěže Miss World v roce 1970, za kterým stálo rodící se Hnutí za osvobození žen. Tato událost se tehdy stala hlavním tématem po celém světě. Uprostřed jednoho z nejpopulárnějších televizních pořadů, který sledovalo přes 100 milionů diváků, aktivistky velkolepě přerušily živé vysílání. A to nebylo to jediné. Když byl zjednán pořádek, korunku Miss World poprvé nezískala běloška.

Miss World 1970

„Problémissky je film o soutěži Miss World roku 1970 vyprávěný z několika různých hledisek,“ vysvětluje režisérka Philippa Lowthorpe. „Hlavní důraz je však kladen na dvě skupiny: na mladé ženy, které se rozhodly narušením soutěže sdělit světu své poselství o svobodě a rovnosti a na mladé ženy, které se přihlásily do soutěže krásy, aby využily příležitosti, kterou jim Miss World nabízela a které doufaly, že je ve světě proslaví.“

Producentka Suzanne Mackie z Left Bank Pictures a scenáristka Rebecca Frayn objevily tento příběh v roce 2010. Tehdy slyšely pořad The Reunion na BBC Radio 4, ve které mluvily klíčové účastnice zapojené do akce v roce 1970. Mezi nimi byly Sally Alexander a Jo Robinson z Hnutí za osvobození žen a Jennifer Hosten (Miss Grenada), vítězka roku 1970.

„Okamžitě mě zasáhla rozmanitost různých úhlů pohledu jednotlivých účastníků,“ vzpomíná producentka Mackie. „Dojalo mě, jaký dopad měla jedna soutěž na tolik žen.“ Mackie ihned věděla, že z tohohle tématu by mohl být skvělý film.

Scénář vznikal v průběhu následujících šesti let. V roce 2016 poslal Andy Harries z Left Bank Pictures scénář Cameronu McCrackenovi, výkonnému producentovi a generálnímu řediteli společnosti Pathe. „Důvod, proč mě scénář nadchnul, byl to, že byl ve vyprávění nestranný – oslavoval i zpochybňoval všechny ženy, jak aktivistky, tak i soutěžící a objektivně se snažil zobrazit různé způsoby, jakými se ženy rozhodly hledat své místo ve světě ovládaném muži. To mi připadalo svěží, zábavné a provokativní,“ říká McCracken.

„Tenhle příběh je skvělé zachycení událostí, které se v té době děly po celém světě,“ říká producentka Mackie. „Byl to okamžik změny. Socio-politické prostředí bylo svědkem rostoucí síly hnutí za občanská práva, hnutí za práva homosexuálů a hnutí za práva žen. Nový svět a myšlení tvrdě narazí do starého světa, a to vše je zachyceno na pódiu v Londýně a sledují to miliony lidí po celém světě.“

Během výzkumu pohnutek Hnutí za osvobození žen zjistila scenáristka Rebecca Frayn, že jejich požadavky zahrnovaly „stejnou odměnu za stejnou práci, pomoc s péčí o děti, dostupnou antikoncepci a rovné příležitosti ke vzdělání – opravdu základní věci, které ženy v té době neměly.“ A pokračuje: „Je snadné zapomenout, jak málo žen bylo ve vedoucích pozicích. V době, kdy pouze 2% žen byly poslankyně, když se vdané ženy stále oslovovaly jménem svého manžela a potřebovaly manželovo svolení, aby si mohly půjčit peníze, soutěž Miss World pomohla světu uvědomit si nechutný fakt, že hlavní hodnotou ženy bylo líbit se mužům. A aby toho nebylo málo, rok 1970 byl rokem, kdy bulvární noviny The Sun začaly otiskovat na svých stránkách polonahé ženy.“

Frayn dodává: „Bylo pro mě důležité tento příběh vyprávět, uctít ty ženy, ohlédnout se zpět a cítit se pyšná.“

„Hnutí za osvobození žen náhle přinutilo globální publikum k otázkám a zpochybnění morálky soutěže,“ poznamenává producentka Mackie. „A v tom obrovském rozruchu a zmatku navíc vyhrála Miss World černoška. V tomhle podle mě spočívá genialita tohoto příběhu. Pochopitelně jsme šokováni tím, jak byly ženy před 50 lety hodnoceny a posuzovány. Ale pro soutěžící, které pocházely ze znevýhodněného prostředí soutěž znamenala fantastickou příležitost a rozšíření možností, které by jim jinak byly uzavřeny. A toto poselství o kráse v rozmanitosti nikdy nebylo důležitější – stačí si přečíst tweety od

Michelle Obamy nebo Oprah, které oslavovaly loňskou černošskou vítězku Miss Universe.“

„Scénář je mozaikou zážitků všech žen zapojených do události v roce 1970,“ říká Mackie. „Scenáristky Rebecca Frayn a Gaby Chiappe přivedly na filmové plátno příběh, který se netýká jen aktivistek a soutěžících, ale zkoumaly takové záležitosti jako je objektivizace žen, rasové předsudky či vztah mezi soukromým životem a veřejnou kariérou. Nejsilnějším momentem filmu je pro mě scéna, kdy Sallyina matka zpochybňuje její feminismus.“

Tvůrci filmu měli to štěstí, že se mohli setkat se všemi klíčovými ženami, které se skutečné události před 50 lety zúčastnily.

Obsazení filmu

„Vyprávět příběh s protichůdnými úhly pohledu na jednu věc je vždy výzvou,“ říká Mackie, „hlavně když se pokoušíte vyprávět co nejspravedlivěji a rovnoměrně rozdělit prostor jednotlivým stranám.“

Součástí této výzvy bylo i velké množství požadovaného hereckého obsazení. Producentka Mackie byla ráda, že opět spolupracovala s renomovanou castingovou režisérkou Ninou Gold, se kterou již pracovala na seriálu Netflixu - Koruna (The Crown).

„Keira Knightley, Gugu Mbatha-Raw, Jessie Buckley, Keeley Hawes, Lesley Manville, Rhys Ifans či Greg Kinnear – mít takové hvězdy pohromadě na place bylo úžasné,“ říká Mackie. „Naprosto snové herecké obsazení.“

Když byla Keira Knightley oslovena, aby hrála Sally Alexander, hlavní aktivistku z Hnutí za osvobození žen, byla nejvíc nadšená z mnohovrstevnosti filmu. „Na scénáři se mi nejvíc líbilo, že celou událost zobrazuje ze tří různých hledisek,“ vzpomíná Knightley. „Danou událost vidíme z pohledu aktivistek, z pohledu Boba Hopea – moderátora Miss World a z pohledu soutěžících dívek.“

Keira Knightley uvažovala o tom, co motivovalo její postavu a ostatní protestující. „Z pohledu žen z Hnutí za osvobození žen šlo o sexuální objektivizaci ženských těl. Ty dívky byly na jevišti přísně posuzovány, prohlíženy, známkovány.“ Sallyiným spouštěčem k zapojení do tohoto hnutí bylo, když viděla reakce své malé dcerky, která se na soutěž krásy dívala v televizi. Knightley k tomu dodává: „Skutečnost, že se jedná o rodinnou zábavu, že tohle je něco, o co by měla každá malá holčička usilovat, že tak by měla chtít vypadat… Prostě, že by mělo být důležité pouze to, jak vypadá a ne to, co si myslí nebo dělá. Tohle nová generace žen začala považovat za naprosto pobuřující.“

„Vždy jsem s Keirou chtěla spolupracovat,“ říká režisérka Philippa Lowthorpe. „Myslím, že je velmi jemná herečka a do svých rolí vnáší spoustu inteligence.

Přináší nejen fantastickou energii a zápal, ale odhaluje i plachost Sallyiny postavy. Sally je v reálném životě sebevědomá a velmi inteligentní žena a myslím, že tohle Keira zachytila skvěle.“

Jessie Buckley vzpomíná, co ji na projektu zaujalo, když byla obsazena do role radikální ženské aktivistky Jo Robinson. „Asi to byl ihned název Problémissky (Misbehavior), protože zněl, že by to mohla být zábava, ale zároveň evokoval vyslání důležité zprávy.“

„Jessie Buckley je doslova zásobárna energie,“ říká režisérka Lowthorpe. „Je plná nadšení, radosti, vtipu. Mezi ní a Keirou fungovala úžasná chemie.“

Gugu Mbatha-Raw byla obsazena do role Jennifer Hosten, Miss Grenada, která se následně stala vítězkou Miss World 1970. Gugu vzpomíná, jak se cítila, když si přečetla scénář: „Při čtení scénáře jako by ve vzduchu okolo mě něco explodovalo. Ten příběh je plný humoru a vtipu. Bylo by snadné brát královny krásy jako oběti, ale pro mnoho žen byla Miss World příležitostí. A pro ženy jiné barvy pleti dvojnásobná. Bylo fascinující být při vyprávění příběhu o události, kdy došlo ke změně kultury, ke změně postavení žen ve společnosti, ke změně vnímání toho, co je krásné.“

Keeley Hawes vysvětluje, jak její postava Julia Morley zapadá do filmu. „Julie a Eric provozují Miss World. Eric je takový Simon Cowell 70. let. Oba byli obrovskými osobnostmi ve světě zábavy. Julia byla Ericovým obchodním partnerem stejně, jako jeho manželkou a do značné míry si byli rovni.“

Když Hawes dostala scénář, byla nadšená. „Nemohla jsem se ho nabažit,“ vzpomíná, „částečně proto, že se jednalo o skutečnou událost, o které jsem do té doby neměla ponětí, takže mi to připadalo velmi zajímavé a také hodně zábavné. Philippa je úžasná režisérka. Milovala jsem každou vteřinu práce s ní. Kromě toho hraju ženu, která po Miss World pokračovala v získávání velkého množství peněz na charitu.“

Rhys Ifans se ujal role Erica Morleyho, jehož společnost Mecca dokázala udělat z Miss World neskutečně úspěšný projekt. Ifans byl také nadšen z kvality scénáře: „Je skvěle napsaný a zároveň dává hercům prostor, aby sami své postavy obohacovali.“

Dalším klíčem k úspěchu bylo najít vhodného herce, který by hrál Boba Hopea, megahvězdu celé show. Film ho ukazuje v soukromí i jeho tvář na veřejnosti. „Bob Hope byl pro nás velkou výzvou, protože byl ve své době tak známou postavou,“ říká Mackie. „Greg Kinnear odvedl při ztvárnění téhle postavy skvělou prácí. Dokázal ukázat jeho hloubku i složitost. Ano, Bob Hope byl sexista a proutník, ale také si uvědomíte jak i přesto měl hluboký vztah se svou ženou.“ Kinnear dodává: „Hrál jsem skutečné osoby už předtím a vždy je složité dosáhnout rovnováhy v tom, jak moc chcete toho člověka napodobovat a co můžete do postavy vložit svého. Mým úkolem je udržet vaši pozornost v příběhu.“