Otázky ke hře Obraz Doriana Graye

Otázky ke hře Obraz Doriana Graye

Otázky ke hře Obraz Doriana Graye

Carpe diem aneb Obraz společnosti zážitků

Tři otázky pro tři tvůrce inscenace Obraz Doriana Graye

Kouzlo Doriana Graye svedlo dohromady režisérku Martinu Kinskou, hudebního skladatele Vladimíra Franze a taneční performerku Miřenku Čechovou. Legendární dílo Oscara Wildea Obraz Doriana Graye v interpretaci tohoto tvůrčího trojlístku a v podání herců Švandova divadla na Smíchově budou moci diváci poprvé shlédnout už 10. února.

Co vás při tvorbě vlastně inspiruje?

Martina Kinská: Obrazy, nebo spíše výjevy, náhodné, někdy zcela běžné na první pohled. A zcela jistě lidé, kteří se na svět dívají po svém – a není to nijak omezeno oborem.

Miřenka Čechová: Momentálně mě nejvíc inspiruje komunikace s činoherci, kteří k věcem mnohdy přistupují jinak než tanečníci, s nimiž většinou pracuji. Toto bezmála každodenní tvůrčí střetávání se a vzájemné obohacování mě samozřejmě také těší.


4_Martina Kinská_autorka divadelní adaptace a režisérka v krejčovně Švandova divadla_foto Michal Hančovský_repro zdarma

Vladimír Franz: Nejsem jen skladatel, ale věnuji se i výtvarnému umění. A v případě Obrazu Doriana Graye mám pocit průhledu do prostoru, kde se na pravé straně vznáší asi půlmetrový nepravidelně perforovaný ovoid (vejce) barvy okru a konzistence pudinku. Na straně levé je pak zrcadlo. Objekt se k němu přibližuje, prolíná se s ním, aby následně zbyl pouze vyleptaný otvor do zrcadlové plochy, se stopami stékajících rzivých zbytků rozloženého amalgámu…

O co se při tvorbě této inscenace snažíte především?

Martina Kinská: Wildeova předloha je jistou hrou se žánry a styly: od melodramatu přes konverzační komedii až k hororu nebo třeba psychologickému dramatu. I v naší inscenaci se snažím o jakési žánrové proměny. A samozřejmě i o to, aby byl sugestivní nejen děj, ale také obrazy, jimiž ho vyprávíme.

Miřenka Čechová: S Martinou se od začátku pokoušíme uskutečňovat náš koncept gesta jako určité společenské konvence, která nahrazuje slovo. Je to zritualizovaný jazyk gest, jakýsi společný kód, jímž se společnost dorozumívá a který se v průběhu inscenace nejprve tvoří a pak postupně vyprazdňuje až k závěrečné nehybnosti.


Vladimír Franz: Pro tuto inscenaci jsem především usiloval vytvořit celou škálu vášní, které postupem času i děje dojdou zrcadlově svého negativu.

Jaká témata vás na Obrazu Doriana Graye zajímají nejvíc?

Miřenka Čechová: Osobně mě nejvíc zajímá téma, které jsme si vytyčili jako leitmotiv inscenace, a tím je dnešní “společnost zážitků”. To, jak se permanentně vybízíme až hecujeme k novým a novým zkušenostem. Nepřeberné množství možností však není cestou ke svobodě, nýbrž k nutnosti volby.

Martina Kinská: Vedle všech společenských témat jsem i tady zase jednou narazila na téma odpovědnosti za své činy. Včetně odpovědnosti za to, co člověk vytvoří a jak vědomě na někoho působí… Ve Wildeově románu je to chytře zobrazeno hned v několika rovinách. Na příklad: Dorian je „osvobozen“ od důsledků plynutí času, tím jako by byl osvobozen i od následků svých činů – výhradně vnímá svět skrze sebe, a to ještě jen v souřadnicích tady a teď. V jednu chvíli dokonce volá: Carpe diem! Ani on, ani jeho přítel Henry, ale v jednu chvíli neujdou tomu, aby se nemuseli za svými činy ohlédnout.


3_Miřenka Čechová_pohybová spolupráce_v krejčovně Švandova divadla_foto Michal Hančovský_repro zdarma

Vladimír Franz: Na Obrazu Doriana Graye mě láká možnost analyzovat dekadenci - jev, který je přítomný v jakékoli době, o současnosti ani nemluvě. Společnost si je vědoma svého přezrání, ale hýčká ho a libuje si v něm.