Nová kniha Ježíš z Nazareta

Nová kniha Ježíš z Nazareta

Nová kniha Ježíš z Nazareta

Moje křestní jméno je Zuzana, hebrejsky Šošonah. Táta si to přál. Byl židovského původu. Jsem katolička, řeholnice – dominikánka.

Konvertovala jsem po 20. roce věku od homeopatického katolického křesťanství. Ale už dávno předtím můj děda nenásilně zaměřoval můj zájem k transcendentnu, tj. k tomu že nás něco přesahuje a že život není jen to, co je smysly zachytitelné. S autorem, o němž je nyní řeč, mám společnou právě lásku k dědečkovi, který mě miloval, učil, bavil a vychovával, když byla máma v práci. Skutečnost, že jsem z tátovy strany židovka, mě začala zajímat mnohem později, až když jsem se odstěhovala z výchozí rodiny a hlavně začala hledat. Co? Tehdy jsem si to pro sebe formulovala jako „pravdu o sobě“ a „plnou realitu světa, člověka a smyslu proč to všechno.“ Začala jsem se ptát a diskutovat a přátelé vědomě či nevědomě mi v tom pomáhali: jeden nevěřící kamarád mě posílal na mši, jiný vyvracel předsudky o církvi. Začala jsem číst bibli, od začátku, Starý zákon. V osudech Hebrejů, jejich patriarchů – podobně jako Brandstaetter – a v putování vyvoleného národa jsem prožívala podobnost se svým vlastním putováním. Stále mi však chyběla katarze, odůvodnění naděje. Od Starého jsem přešla na Nový zákon a rovněž liturgie udělala své. Další kamarád mě zval na domácí mše u konferenčního nebo kuchyňského stolu, bez okázalosti zato s hloubkou a ryzostí, sloužené kněžími bez státního souhlasu. Moje konverze nebyla náhlá jako Brandstaetterova. Ztotožňuji se však s jeho charakteristikou, že nebyla „obrácením“ v pravém slova smyslu, ale dozráním, nalezením plnosti dřívější cesty, souvislým přechodem od Staré k Nové smlouvě Boha se mnou.

Vztah, který mám k Polsku a k jeho křesťanské kultuře, je spojen s mou řeholní příslušností a samozřejmě opět s přátelstvím. Putování, tentokrát s partou pěšky do Polska revolučních dnů v srpnu ´80 a seznámení s pražským tajným dominikánem byly odpovědí na mé otázky o svém povolání, které jsem kladla Bohu, i určitou iniciací vedoucí k poznání a rozhodnutí, že chci být dominikánka. Roman Brandstaetter se za svého pobytu v Poznani stýkal s členy tamější dominikánské komunity a mnozí dosud vzpomínají na přátelství s ním. Tato duchovní „příbuznost“ mě a naším autorem vnitřně spojuje. – S Polskem bylo pro mě coby tajnou, ilegální dominikánku za totality spojeno mnohé: jedině tam jsem zažívala během dovolených pravý řeholní život v komunitě sester, čerpala křesťanskou a teologickou četbu prospěšnou pro tajné studium v Čechách i pro svůj duchovní život, komunikovala s polskými řeholními bratry, kteří pro Řád a církev v Československu mnoho dělali, a poslouchala Wolną Europę méně rušenou než vysílání v češtině. Tak jsem se naučila polsky. Po revoluci jsem ve Varšavě vystudovala teologickou specializaci (teol. duchovního života). Překládat jsem začala nejprve články a studie, později knihy z tohoto oboru. Ještě v 80. letech jsem se začala seznamovat s dílem Romana Brandstaettera, zejména s jeho poezií. A také jsem poprvé četla Ježíše z Nazareta. Tehdy jsem si řekla, že ho jednou přeložím. A teď jsem ho přeložila. Byla bych velice ráda (a chci k tomu přispět), kdyby byl v našem kulturním prostředí poznáván jako spisovatel, dramatik a básník, ale i jako hledající člověk plný rozporuplných otázek vedoucích k ryzímu a plnokrevnému prožívání vztahu s Bohem v dnešní – rovněž rozporuplné – době.

Terezie Eisnerová OP