Nevážné rozmluvy o vážné hudbě  Adam Plachetka, Vojtěch Babka: TO JE KLASIKA!

Nevážné rozmluvy o vážné hudbě Adam Plachetka, Vojtěch Babka: TO JE KLASIKA!

Nevážné rozmluvy o vážné hudbě Adam Plachetka, Vojtěch Babka: TO JE KLASIKA!

Nevážné rozmluvy o vážné hudbě

Adam Plachetka, Vojtěch Babka: TO JE KLASIKA!

Adam Plachetka je český operní zpěvák – basbarytonista světového formátu, který je známý nejen hudebním odborníkům, ale i širší veřejnosti. Ve svých pětatřiceti letech se dostal na nejslavnější světová pódia včetně Metropolitní opery. Je však známý také z různých televizních pořadů a proslavil se velmi úspěšným koncertem ve vyprodané O2 Aréně.

V této knize najdete rozhovory, které s ním vedl jeho kolega ze studentských let na Pražské konzervatoři a nyní též renomovaný operní dramaturg a hudební publicista Vojtěch Babka.

Dočtete se zde o Adamových operních začátcích, o prvních angažmá v Národním divadle až po současnost, kdy je vyhledávaným sólistou na nejvyšší úrovni.

Ukázka z knihy:

Jako operní zpěvák se setkáváš s jednou výraznou složkou hudebně‑dramatických děl. Jsou to příběhy, textové předlohy, libreta vzniklá na základě slavných románů nebo vytvořená originálně pro danou operní kompozici. Mezi divadelníky najdeš řadu lidí, kteří zdůrazňují primární inspiraci hudbou a notami. Já si ale vždy vzpomenu na profesorku Marii Kronbergerovou, znalkyni italských libret, překladatelku a jazykovou pedagožku, na kterou jsme měli na Pražské konzervatoři oba dva štěstí jako na kantorku italštiny. Nikdy neopomene zdůraznit, že základem pro operu, který položili v 16. století italští vzdělanci, byla snaha o dokonalou a krásnou prezentaci slova! Tak také první opery vypadají, žádné virtuózní pěvecké linky, žádný ozdobný zpěv. To vše přišlo až později s rodícím se kultem pěveckých hvězd…

Jak uvádíme jinde, operní sólista potřebuje ve své výbavě nejen hlas a pěveckou techniku, ale i hereckou zdatnost a musí v každé chvíli vědět, co znamenají slova, která přednáší. Musí umět ztvárnit postavu, aniž by mu v tom bránily technické problémy při zpěvu. Marie Kronbergerová má samozřejmě pravdu. Osobně bych se ani nesnažil hledat, která ze složek je důležitější. Obě jdou ruku v ruce. A pouze s krásnou hudbou nebo pouze s důrazem na deklamaci slov by opera jako žánr nedávala smysl.

Jinými slovy, při přípravě a studiu se stejnou měrou věnuješ hudbě i dramatu? Tedy pokud tu nějaké drama je; známe řadu oper, kde libreto za hudebními kvalitami značně pokulhává…

Ale i v takovém případě bys libretu pozornost věnovat měl! Už jen z hlediska správné fonetiky jazyka a přesvědčivého jazykového podání. Nebo bys měl soustředěně studovat fráze a jejich správný význam, příkladně u některých libret Lorenza da Ponteho k Mozartovým operám, což samozřejmě zrovna nejsou případy libret povlávajících za hudebním zpracováním! Ale třeba právě on dokázal své texty prošpikovat konotacemi, které člověk dnešní doby znát ani nemůže.

Ponor do textové stránky oper je tedy nezbytný. Mně osobně na některých libretech fascinuje hojnost stop, jimiž se do nich otiskla doba vzniku, autorův život, aktuální situace nebo vnímání světa. Vezmeš do ruky libreto, vzniklé v 19. století na základě středověkého eposu, a objevíš stopy obou těchto epoch. Pro mě jako diváka a posluchače je vzrušující tohle vše odkrývat. Jak podstatnou složkou je to ale pro tebe jako umělce na scéně?

Tak podstatnou, jak podstatná je pro režiséra, který buď předlohu ctí, nebo ji chce někam přesouvat. Ideálně vzniká vše vzájemnou debatou mezi inscenátory a sólisty. Řadu aspektů bychom ale měli vnímat jako pevně dané. Viz třeba Smetanovu operu Dalibor, jež titulního hrdinu dosti romantizuje a historickým faktům ho tím poněkud vzdaluje. Podle mě měl skutečný rytíř Dalibor do naprostého klaďase docela daleko a ne vše dělal jen kvůli zavražděnému příteli Zdeňkovi, jehož mučednickou smrt chce ve Smetanově opeře pomstít a je to jeho hlavní cíl.

(z kapitoly Cesta emocí do hlediště a zpět ...)

ADAM PLACHETKA (*1985)

Vystudoval sólový zpěv na Pražské konzervatoři pod dohledem prof. Luďka Löbla. Velmi brzy se dostal nejprve do sborového a záhy sólového angažmá v Národním divadle. Poté se ve velmi mladém věku stal stálým členem Vídeňské státní opery, což mu otevřelo cestu na další slavná světová pódia jako Teatro alla Scala, Royal Opera House nebo Metropolitan Opera v New Yorku.

Důležitý záběr jeho tvorby je také koncertní činnost nebo občasný skok k popové hudbě. V roce 2019 uvedl v pražské O2 areně úspěšný koncert s názvem Bez mantinelů, kde se sešlo mnoho současných úspěšných umělců z různých hudebních sfér.

VOJTĚCH BABKA (*1975)

Vystudoval sólový zpěv ve třídě prof. Luďka Löbla na Pražské konzervatoři. Díky tomu získal vhled do otázek pěvecké techniky, hudebně dramatického umění i divadelního zákulisí, který se snaží neustále prohlubovat kontaktem s výkonnými umělci. Od roku 2003 působí jako moderátor a hudební redaktor v Českém rozhlase na stanici Vltava.

Věnuje se hudební publicistice v tištěných a internetových médiích. Jako operní dramaturg spolupracuje s Divadlem F. X. Šaldy v Liberci.

Adam Plachetka, Vojtěch Babka: TO JE KLASIKA! – Nevážné rozmluvy o vážné hudbě, vydalo nakladatelství Ikar, 160 stran, doporučená cena 349 Kč