Nejsem manekýn!

Nejsem manekýn!

Nejsem manekýn!

Bytostně nesnáším, když si panička vzpomene, že bych se měl nechat vyfotit v novém oblečku. Jenomže, bůhvíproč, s každým přírůstkem do mého šatníku mě tahle procedůra čeká. A protože se blíží jaro, s ním jarní stříhání, s hrůzou očekávám, jaký klenot mi zase ta moje panička vybere... Mikinku nebo svetřík? Obého už mám pěknou hromádku. Bavlněné, pletené, froté, šusťákové, plyšové... Pro ty, co nechápou, moje panička má zvláštní hobby; oblečky mi kupuje skoro každé stříhání. Možná si myslí, že mi novým kouskem do šatníku udělá radost... Mně by ale víc potěšil kus masa nebo třeba buřty. Mňam, mňam, nesmím si dělat zbytečně chutě, stejně dostanu zase nějakej ten hadr, protože v salonu Richie, kde se starají o mou srst, drápky a tak, tyhle oblečky prodávají, zatímco masna je daleko.

Vidíte ten můj pohled? Myslím, že jste všichni poznali, že mám toho pózování dost. Panička ne. "No ty jsi krásnej, Maxínku", volá na mě a cvaká a cvaká. "Ještě si tě vyfotím ze strany, a končíme, neboj." Bojím. Znám ji a vím, že hned tak neskončíme.

Povídám: "Už máš aspoň dvacet fotek, to musí stačit." Zívám nudou, nebaví mě stát na místě. Popoběhnu - a v tom slyším: "Zůstaň. Piškůtek! Maxi, podívej se na mě... Kde je piškot?" Já trouba vždycky naletím. Olizuju se radostí, zvednu hlavu - a nic, zase jen ten foťák...

Piškotu se sice nakonec dočkám, ale až poté, co panička usoudí, že má dostatek fotek, kterými se může pochlubit kamarádkám.

No tak fajn, mise splněna. Máme nový kousek zepředu, ze strany, shora... Ať už je teplo a oblečky nepotřebuju!Auuuuu! Uaaaaa!