Na střeše je nový počin Jiřího Mádla

Na střeše je nový počin Jiřího Mádla

Na střeše je nový počin Jiřího Mádla

 NA STŘEŠE

 Nový film Jiřího Mádla

 V hlavních rolích

Antonín Rypar – Alois Švehlík

Song - Duy Anh Tran

Anna -  Mária Bartalos

Marek – Vojtěch Dyk

Kokeš – Adrian Jastraban

Martin Rypar – David Švehlík

učitel Slavíček – Radek Zima

ředitel gymnázia –  Miroslav Táborský

trafikant –Martin Sitta


Scénář a režie – Jiří Mádl

Producent – Monika Kristlová (Dawson Films)

Koproducenti – Česká televize, Barrandov Studio, Innogy, Barbara Janišová Feglová (HitchhikerCinema), InVestito, RTVS

Kamera – Martin Žiaran

Architekt – Adam Pitra

Střih – Jakub Vansa

Hudba - RenéRypar

Zvuk – Marek Hart, Klára Javoříková

Výtvarník kostýmů – Paulína Bočková

Umělecký maskér – Michaela Kicková

Distributor – FALCON a.s.

Na střeše je druhým celovečerním filmem v režii Jiřího Mádla. Hlavní role v příběhu stárnoucího, osamělého muže, kterého náhodné události spojí s mladým Vietnamcem na útěku, vytvoříAlois Švehlík aDuy Anh Tran.

Příběh

Profesor Rypar (Alois Švehlík)poskytne dočasné útočištěSongovi (Duy Anh Tran), mladému Vietnamci, jehož našel ukrytého na střeše svého domu. Mohou však dva takto odlišní lidé vůbec sdílet jeden prostor, aby z toho nebyla katastrofa? Pomůže jim v tom jejich drzý plán?Soužití nevraživého pána, rozzlobeného na celý svět, který mu neuchopitelně uniká a mladíka, který hledá východisko ze zoufalé situace v neznámém městě, přináší mnoho třecích ploch, tragikomických situací, ale i překvapivých nápadů a řešení. Každý z nás totiž potřebuje, aby jej někdo potřeboval. A Song potřebuje kromě teplého oblečení a střechy nad hlavou někoho, komu bude důvěřovat a kdo na oplátku bude důvěřovat jemu. Lze však věřit neznámému klukovi?Profesor Rypar se o to pokusí i za cenu, že musí sem tam slevit ze svých zásad a jeho střecha se musí trochu rozšířit. Ale dokáže Song tuto důvěru skutečně oplatit?

O filmu

Jiří Mádl úspěšně střídá ve své kariéře posty před i za kamerou. V posledních letech patří k vyhledávaným českým hercům, s úspěchem se ale setkal i jeho start na poli režie. Za debut Pojedeme k moři, který v kinech vidělo přes 100 tisíc diváků, získal při vyhlašování Cen české filmové kritiky 2015 Cenu RWE pro objev roku.

Na scénáři filmu Na střeše začal pracovat v době studií ve Spojených státech. „V New Yorku jsem rok bydlel na kolejích s asijským ilegálem. Můj kamarád si prošel podobným osudem jako Song – hlavní postava ve scénáři. Byl jsem nakonec součástí toho dobrodružství po dobu téměř tří let a vím, co pro mě tato zkušenost znamená a jak moc to může oslovit, a především pobavit publikum,“ říká Jiří Mádl.

Podobně jako u svého debutu by byl rád, aby snímek Na střeše působil hořkosladkým dojmem. „Na střeše je příběh o setkání s někým, koho považujeme za cizince, nicméně může být součástí, kterou postrádáme. Pokud máte parťáka, může být život zatracence,kterého nikdo nechce, docela zábavný. Trocha ilegálního chování s úmyslem někomu pomoct je motorem tohoto filmu,“ říká režisér.

Producentkou filmu je Monika Kristlová ze společnosti DawsonFilms, v jejíž produkci vznikl snímek 3 sezony v pekle, oceněný 3 Českými lvy, koproducenty jsou Česká televize, Barrandov Studio, innogy, Barbara Janišová Feglová  ze slovenské společnosti HitchhikerCinema,dále společnosti InVestito a RTVS. Film vzniká s podporou Státního fondu kinematografie, Audiovizuálneho fondu SRa Nadačního fondu Praha ve filmu Prague Film Fund. Film vznikl pod záštitou starostky Prahy 2 Mgr. Jany Černochové. Film vznikl za podpory programu Kreativní Evropa – MEDIA.

„S Jirkou Mádlem jsme se před časem potkali pracovně a on mi nejdříve nabídl námět na jiný film. Shodou okolností - a myslím, že to byla šťastná shoda - jsme se nakonec domluvili na realizaci filmu Na střeše,“ vzpomíná producentka Monika Kristlová.„Mluvili jsme o scénáři a já věděla, že si oba přejeme natočit stejný film. Shodli jsme se i v obecnějších pohledech, a to bylo stejně důležité jako námět a scénář dohromady. Natáčení filmu je dlouhá a náročná cesta,a  takhle dlouhou dobu prostě chcete strávit s někým, s kým vás to baví a komu věříte. Tedy já rozhodně ano. A cesta filmu Na střeše někdy vypadala, že je nekonečná, anebo má cíl v jiné galaxii.“

Na dlouhou, společnou cestu se s Jiřím Mádlem vydali, a film nyní směřuje k vytouženému cíli – divákům.„Pro mě je příběh filmu Na střeše o potřebě sounáležitosti. Je o lidech, kteří tu sounáležitost potřebují víc, než kdokoliv jiný, protože se ocitli v situaci, kdy jim schází možnost se opřít o rodinu, kamarády nebo partnery. V jejich životě se objeví člověk, který, ač se to na první pohled zdá nereálné, jim onu potřebu sounáležitosti naplní. Na střeše je příběh plný života, kdy chvíli pláčete a pak se zase smějete,“ dodává producentka Monika Kristlová.

Rypar je pirát, jednou bych chtěl být jako on– říká režisér Jiří MádL

Scénář vznikal původně jako příběh imigranta, který se v neznámé zemi dostane do tíživé situace, ale finální verze filmu ukazuje, že je možná daleko více příběhem pana Rypara, stárnoucího muže, který v absurdní situaci najde impuls k tomu ještě svůj život úplně nezabalit. Souhlasíte? Kdy se vám začalo případně ukazovat, že možná bude příběh Ryparův důležitější než Songův?

Song možná vznikl v mojí hlavě jako první, protože měl předobraz v kamarádovi, co se mnou bydlel v New Yorku. Ale nevnímám ani jednoho jako hlavního. Ono se to může zdát, protože Rypar je dějotvornější, Song má daný limitace, co může a nemůže. Ale pro mě je to film o nich dvou.

Starý, nerudný chlápek a mladý cizinec, ztracený v zemi, kde nikoho nezná. Je to bizarní dvojice, ale zaslouží si divákovu náklonnost. Čím by měl jejich příběh podle vás diváka chytit nejvíce?

Drzostí, humorem a chutí do života, která ze Songa s Ryparem vyzařuje. Zároveň věřím, že všichni bychom byli rádi schopný chovat se tak trochu jako Rypar.  Nebo já teda určitě. Asi jsem ho i proto napsal, že bych rád jednou takovej byl. Jedná zcela tak, jak to cítí, vtipkuje, vymýšlí, když se naštve, vybouchne. Zároveň pomáhá, odpouští. Je tvrdej a něžnej zároveň. Ten kontrast je vždycky lákavej.

 

Bude pro mladé diváky zajímavý starý protiva Rypar?

Věřím, že jo. Je to pirát, starou má jen kůži. Celkově si myslím, že tenhle film je spíš pro určitý typ diváka než pro určitou věkovou skupinu.

Rypar má v sobě několik vrstev, které jako diváci postupně odhalujeme. Je protivný, zapšklý, ale také zábavný, jízlivý, sarkastický a laskavý. Přidal byste ještě něco?

To ať už přidá divák.

Kterou z jeho podob vy máte nejraději?

Nejradši mám to, co je za tím, jak se tváří a co říká. Chvilku nadává Songovi, že by se měl vrátit do Vietnamu, protože Vietnamci jen falšujou tenisky a neplatí daně, ale když se Song rozkašle, okamžitě začne řešit, že mu není dobře. S tím zakaboněným obličejem a nevrlým chováním někde vevnitř cítí, že je zase něco platnej.

Alois Švehlík je určitě obrovským přínosem pro tuto roli, je naprosto uvěřitelný, velmi přesný v dávkování jednotlivých emocí. Jak se vám s ním pracovalo?

Skvěle, cítil jsem z něj ohromnou chuť si Rypara zahrát. Hodně jsem se na něj ptal kolegů, herců i režisérů. A takovejspolečnej jmenovatel jejich referencí byl, že rád dělá s mladýma a je otevřenej různým přístupům. To se potvrdilo. Snažil jsem se, abych měl na něj vždycky čas a po každým dalším dni jsem už ani nevěděl, jak mu dávat najevo svoji radost z toho, že tam je.

Vaše herecká kariéra se souběžně prolíná s režijní, ale ve svém filmu se neobjevíte ani v malé roli. Je to proto, že jste se pro žádnou necítil vhodný, anebo nechcete tříštit pozornost a soustředíte se výhradně na režii?

Já bych to asi zatím nedokázal. Když režíruju, jsem v jiným stavu mysli než před kamerou, pomalu si ani nezavážu tkaničky, natož abych se ještě soustředil na roli.

Jste autorem scénáře i režisérem. Když začínáte točit, má pro vás již příběh konečný tvar, tak, jak jste ho napsal nebo počítáte s tím, že v průběhu natáčení do něj budete ještě zasahovat a případně jednotlivé scény upravíte?

Neměním skoro nic. V textu úplně výjimečně sáhnu na některý slovíčko a držím se storyboardů, který si nakreslím. Ale je pravda, že když jsem párkrát během tohodle natáčení improvizovat musel, tak mě to nakonec tolik nebolelo.

Po debutu Pojedeme k moři se o vás začalo mluvit jako o velkém příslibu. Byla práce na druhém filmu složitější v tom, že jste cítil potřebu naplnit ta očekávání?

Bylo to složitý, měl jsem velkej strach. Samozřejmě ta očekávání naplnit chci. Tenhle film nemá a nebude mít jedinou část cesty na svět jednoduchou. To už s Monikou Kristl víme dávno. Ona tomu filmu strašně moc dala a já samozřejmě cítil tlak okolí, ale po všech těch peripetiích, kdy to Monika nevzdala tam, kde už by to dávno jiný producenti udělali, jsem si uvědomil, že nechci zklamat hlavně ji.

Ve filmu Pojedeme k moři jste pracoval s dětmi, nyní jste měl v jedné z hlavních rolí neherce. To si to sám sobě ještě stěžujete?