Martin Kraus strašil děti i doktory v roli čerta

Martin Kraus strašil děti i doktory v roli čerta

Martin Kraus strašil děti i doktory v roli čerta

Herci z primáckých seriálů Cesty domů a Svatby v Benátkách Andrea Kerestešová, Martin Kraus a Radúz Mácha se převlékli do kostýmů Mikuláše, anděla a čerta a nadělovali sladkosti a dárky dětem na dětské chirurgii v Thomayerově nemocnici v Praze.

Na oddělení bylo osmadvacet dětí od miminkovského věku až po teeneagery. Protože tam leželi malí pacienti se zlomeninami, kýlou, po operaci slepého střeva nebo jeden chlapeček dokonce po transplantaci jater, čert byl hodný a místo dětí strašil sestřičky a doktory. Všichni tři herci se do svých rolí tak vžili, že se jim od dětí ani nechtělo odejít.

„Role Mikuláše je pro mě premiéra, kdysi, když mi bylo asi sedm let, jsem jednou dělal anděla. Do svých pěti let jsem na Mikuláše a čerty hodně věřil a snažil se nezlobit a poctivě odříkával před Mikulášem básničky. Děti z nás dnes strach neměly, smály se, všechny nám řekly nějakou básničku a sestřičky se nás vyptávaly na naše role v seriálech Cesty domů a Svatby v Benátkách. Těší mě, že jsme dětem mohli sladkostmi a dárky aspoň trochu udělat radost,“ řekl Radúz Mácha.

Asi nejvíc si mikulášské nadělování užíval čert – Martin Kraus, který prý jako kluk jednou dělal anděla. Sestřičky vtipkovaly o jeho roli zubaře ve Svatbách v Benátkách a říkaly, že když vypadá takhle, zuby by si od něj spravit nenechaly. „Mě odmalička baví blbnout, což jsem si tady pořádně užil. Děti jsem nechtěl děsit, o to víc jsem zlobil sestřičky a doktory.

Jedna maminka mi dala do ruky své miminko, které je stejně staré jako můj syn Filip, aby nás mohla vyfotit. Zatímco Filip je na můj hlas a to, že občas dělám blbinky, zvyklý, miminko plakalo. Musím říct, že je to krásný pohled na ty dětské vykulené tvářičky, jak se v nich pere strach se zvědavostí,“ líčil Martin. 

Obzvlášť malé holčičky obdivovaly krásnou Andreu Kerestešovou jako anděla. „Jako třinácti, čtrnáctiletá holka jsem u nás na vesnici dělávala taky anděla, pokaždé jsem si vyráběla kostým i křídla a pamatuju si, když třeba nebyl sníh, jak jsem vždycky přišla domů zablácená. Byla to pokaždé zábava, vyblbli jsme se a ještě si vydělali nějaký peníz. Nás doma čertem nestrašili, říkali nám, že čert chodí s Mikulášem proto, že si odpykává své špatné skutky, my jsme se ho proto nebáli. Věděli jsme, že nám nemůže ublížit, že je v podmínce. Když jsem byla úplně maličká, čert mi vzal dudlík. A od té doby jsem začala mluvit,“ vzpomínala se smíchem Andrea.