Knižní tip: Arktické safari a jiné povídky z Grónska

Knižní tip: Arktické safari a jiné povídky z Grónska

Knižní tip: Arktické safari a jiné povídky z Grónska

Jørn Riel vypráví vtipné, drsné, ale i roztomilé příběhy ze země věčné zimy a ledu

Grónsko. Největší ostrov světa, fascinující místo, které nepřestává lákat dobrodruhy. Právě do Grónska zamířil dánský spisovatel a námořník Jørn Riel s čerstvým diplomem z Námořní akademie v Kodani v kapse. Během cest zaznamenával realistické i fantastické historky místních rybářů a příběhy o životě v dánských loveckých stanicích podél grónského pobřeží, kde se uprostřed drsné přírody a trudné samoty nadmíru daří podivínům všeho druhu. Knížka Arktické safari a jiné povídky z Grónska v překladu Roberta Novotného je prvním českým výborem grónských povídek Jørna Riela.

Polární země je plná života a proměnlivosti. Neexistují tu žádné překážky kromě těch ze strany živlů, žádní poručníci kromě přírody a žádné zákony kromě těch, na kterých se jeden s druhým dohodnou. Lidé tam nejsou jiní, ale vzhledem k okolnostem možná jsou trochu šťastnější. Lovci v čele s urostlým Madsem Madsenem, výřečným Bjørkenem z Bjørkenova hradu či věčně podřimujícím Valfredem projevují obdivuhodnou otrlost tváří v tvář hladovým ledním medvědům a běsnícím živlům, neskryjí ale ani křehkou citlivost vůči zdánlivě všedním prožitkům a mlhavým vzpomínkám na ženy. Ve svérázné komunitě s vlastními pravidly osamělí lovci nacházejí vzájemné pochopení, hravý humor i pevná přátelství.

Jørn Riel (nar. 1931) strávil většinu života na cestách, v kontextu současné dánské literatury je jedním z nejnadanějších vypravěčů. Jeho román Før morgendagen (Před zítřkem) se v Kanadě dočkal filmové adaptace a jeho povídky z Grónska v jsou překládány do mnoha jazyků. V roce 2010 získal za svoji tvorbu Velkou cenu Dánské akademie.

Ukázka z povídky Studená panna:

Mads Madsen měl po dovolené, a tak nadcházející zima ubíhala na stanici rychle. Zažil na jihu spoustu různých věcí a vzpomínkami na ně bavil sebe i svého parťáka Černého Williama. Když se mu vzpomínky začaly z hlavy vytrácet, vymýšlel si, aby se nenudili, nové zážitky, které byly kupodivu šťavnatější i zábavnější než ty skutečné.

Jednoho večera, kdy mluvili o všem možném, si ke svému vlastnímu překvapení vymyslel Emu. „Mluvili jsme o ženských,“ utrousil jen tak, „a to člověka obveselí i poučí.“ Vcucnul svůj dlouhý knír a zamyšleně si ho cumlal. „To víš, Williame, když se člověk dostane do vlhkýho a teplýho jižního vzduchu, něco se v něm změní. Zapomene na významnější a důležitější věci a začne se zajímat o maličkosti, jako jsou například ženy.“

Tady Mads Madsen udělal řečnickou pauzu a dal tak Williamovi příležitost, aby se na toto téma přeladil. Zavedl řeč na fenomén, který byl ve světě severovýchodního Grónska vzácný, neřkuli nedosažitelný, a věděl, že s tímto výbušným tématem se musí zacházet opatrně. Žena se v Arktidě stává vzdálenou a snovou postavou, o níž se nejčastěji hovoří obraty vágními a opatrnými. Jen velice zřídka lze zaslechnout, že by se o této bytosti mluvilo výrazy hrubými či prasáckými. Všichni lovci měli nějaký ten malý vztah, který byl hezký a fajn, ale nejradši si ho nechávali pro sebe. Mads Madsen vlastně chtěl říct něco o ženách všeobecně, býval by vyprávěl o nějakém drobném, hmatatelném zážitku, který, dokud trval, byl báječný, ale na druhou stranu bylo zrovna tak báječné z něj vyváznout. Pak se ale zničehonic vyloupla Ema. Vzešla z jeho fantazie hotová a připravená k použití dřív, než si to sám uvědomil.

Vydává Garamond, z dánštiny přeložil Robert Novotný, 296 stran, doporučená cena 340 Kč.