Jiří Anderle: ZÁZRAKY NA HRADČANECH

Jiří Anderle: ZÁZRAKY NA HRADČANECH

Jiří Anderle: ZÁZRAKY NA HRADČANECH

CR1030-2, EAN 8590236103023, CD 229 Kč Celkový čas 66:26

… stále tu vidím dobrácké manžele Chabusovy, hluchého lampáře se psem Karlem, kopáče

Foubíka pořád si brblajícího Ani mráčku na obláčku, staromódní manžele Engelmüllerovy,

Bohumil Hrabal na to všechno říká, že má v hlavě jako po náletu, kterej nebyl… Zvedám

hlavu k blankytu odkud zní – Pojďte k nám, tady je krásně!

Jiří Anderle, podzim 2019

Obsah:

1. Úvod, cesta z Pohořelce na místo vzpomínaní u Matyášovy brány

2. Budoucí malíř poprvé na Pražském hradě v roce 1951

3. Vyprávění o starém lampáři a jeho kamarádů strážníkovi

4. Vzpomínka na poštmistra, který směl jet do Austrálie

5. Vylomeniny hradčanských rošťáků viděné z okna bytu Pavla Kohouta

6. Vzpomínka na koně z Pavlíkova, kterého Jirkovi připomněl pošťácký kůň

7. Zastaveni v parku u Hrzánského paláce, vzpomínka na Jiřího Muchu

8. Jak si kopač Fanda Foubík povídal se svou opileckou opici

9. Vzpomínka na srpen 1968 s tanky na Hradčanském náměstí

10. Silvestry na Hradčanech, malíř neprávem podezřelý a fištrón Václava Havla

11. Jak se tu malíř potkával s Janem Švankmajerem po relacích Hlasu Ameriky

12. Vyprávění o lampáři, který zachránil mladou maminku a stal se kmotrem

13. Vzpomínka na manžele Engelmüllerovy, kteří byli jako z jine doby

14. Hradčany jako kulisy pro film a vzpomínka na natáčeni Amadea

15. O Pražském Jezulátku na kapotě velvyslancova luxusního auta

16. Cesta zpátky směrem k Pohořelci, zastávka před kovárnou

17. Po desítkách let znovu v bývalé kovárně, kde malíř míval ateliér

18. Na malíře jdou mrákoty ze vzpomínek, závěr

Natočeno 28. září 2019

Výběr, sestava a mastering CD Tomáš Černý

Jiří Anderle (*1936) prožil dětství v Pavlíkově blízko Rakovníka.

V letech 1951–1955 studoval v Praze Vyšší školu uměleckého průmyslu a v letech 1955–1961 Akademii výtvarných umění. Poté do roku 1969 působil nejdřív jako kulisák, pak jako herec-mim v Černém divadle Praha, se kterým cestoval po světě. V roce 1964 se v Sydney oženil se svou první láskou, spolužačkou a členkou souboru Miladou. V letech 1969–1973 vyučoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V průběhu normalizace nepatřil mezi umělce podporované režimem, naštěstí vzrůstal o jeho grafické dílo zájem v zahraničí, kde na mezinárodních bienále získával ta nejvyšší ocenění. Art Centrum Praha tak mohlo jeho dílo exportovat zájemcům v celém světě, takže našlo své místo ve sbírkách předních muzeí Evropy i USA. O emigraci neuvažoval, ze vzdoru však začal vytvářet výstražný cyklus obrazů a grafik Iluze a realita. Toto opus magnum Anderleho tvorby bylo poctěno vystavením v hlavní

expozici Benátského bienále v roce 1982. Po listopadovém převratu vytvořil cyklus osmdesáti kreseb Appassionata humana na text Václava Havla Slovo o slově, výtěžek z prodeje této knihy věnoval Výboru dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové.

V roce 1997 začal ve svém malířském ateliéru nahrávat pro Český rozhlas monumentální cyklus příběhů Láska za lásku, tematicky rozkročený do tří staletí. Za režijní a dramaturgické spolupráce Vlada Príkazského vzniklo téměř tři sta hodinových pořadů, které daroval bez nároku na honorář posluchačům Českého rozhlasu a ten je vysílá dodnes. Výběr z nich vydal Radioservis na CD Obrazy v čase, Cesty a Ani mráčku na obláčku. V roce 2013 vydal Radioservis knihu Láska za lásku inspirovanou některými motivy rozhlasového vyprávění, v roce 2018 vyšel v témže vydavatelství knižní rozhovor s Janem Tůmou Zlatý věk připravený během Anderleho retrospektivní výstavy v Obecním domě, a v roce 2019 kniha Na Hradčanech. V současné době Jiří Anderle připravuje další výstavy a také knihu Zastavený čas.

Ten den, kdy jsme se s Jiřím vydali natáčet na Hradčany, byl vlastně taky trochu jako zázrak. Mimořádně krásný, slunný podzimní čas, prostředí právě tak akorát bohaté na zvuky dokreslující místa plná turistů, ale nepřehlušující šum vysokých kaštanů a akátů pamatujících děje a doby, o kterých malíř vypráví. Nebyli jsme si jistí, jestli za ten den všechno stihneme obejít, popsat a říct, ale nakonec se to podařilo, protože – jak koneckonců napovídá dávná reportérská zkušenost – inspirace v podobě reálných kulis, domů a třeba i konkrétních vrat míjených nezasvěcenými bez povšimnutí, působí jako příjemný opiát tlumící únavu i bolest nohou. Jiří Anderle tu omládl (snad proto mi nabídl tykání, které jsem v úctě přijal) a vy si tak můžete ke čtení knížky přidat hlas. Nejen ten malířův. Ale taky ten lampářův nebo pošťákův, jak je Jiří trefně vystihl, a dodal tak literárně zpracovaným příběhům svůj vypravěčský punc, pro který ho milujeme. Rád bych věřil, že vám tato nahrávka při opakovaném listování knížkou Na Hradčanech obohatí čtení o rozměr, který byste si jinak museli do obrazů dávných příhod dosadit sami.