Houbaření

Houbaření

Houbaření

Možná někomu přijde, že tohle téma otevírám příliš brzy, ale není to tak. Dnes jsem totiž zaslech pranostiku, podle níž by mělo být letos hodně hub. Houbaření miluju, tak jsem se pustil do vzpomínek na loňskou houbařskou sezónu.

Jsem typem houbaře, co houby čenichá sotva je les v dohlednu. Páníček sice tvrdí, že svým čmucháním jen zdržuju, jak je ale pak rád, když něco vyčenichám!

V tomhle případě byl ovšem nerad dvojnásob. "Vždyť nejsou jedlé", spustil, když jsem mu běžel ukázat svůj objev. To na paničku tyhle fialky zapůsobily. Klekla do trávy a fotila o sto šest. A to je ono dvojnásob. V tu chvíli jsme už totiž nezdržoval jen já... "Houby nám neutečou", smála se panička a dodala: "Zato takhle hezké pocity by mohly..." To jsem tedy úplně nepochopil, ale podle páníčkova mávnutí rukou mi došlo, že o nic nešlo. Asi.

K tomuhle úlovku si ovšem klekl i páníček. "Nádhera!", volal a rukama třesoucíma se nadšením fotil rodinku hřibů. Ještě, že se před jejich čištěním zklidnil. S nožem v třesoucích se rukách mě skoro děsil.

Buclaté břicháčky má páníček nejraději. Toho povyku, co nadělá při každém takovém objevu!

Protože jsem se za ty roky osvědčil jako schopný hlídací pes, každé houbaření mě čeká úkol nejnáročnější; pohlídat koš s houbami, aby je náhodou někdo nezcizil. Sedím tedy jako přikovaný a bedlivě, ostřížím zrakem sleduji okolí.

Po příchodu domů, v tomto případě na chalupu, moje povinnosti končí. Zatímco odpočívám na měkkoučké podložce, páníček s paničkou houby čistí, krájí a pak je různě zpracovávají.

Na sušičku jsem si chvíli zvykal. Nemám rád věci, co rámusí. Podle páníčka je to ale nejrychlejší způsob, jak houby usušit. To mně je sympatičtější sušení paničky. Navlékne plátky hub na nit a zavěsí nad kamna. Druhý den jsou taky suché a ještě celý pokoj báječně voní!

Trochu pracnější, ale prý taky moc dobré, je zavařování hub.

Tohle jsou zrovna václavky nakyselo. Panička ale zavařuje taky ve slaném nálevu anebo do sádla.

Po vší té lopotě si konečně panička s páníčkem sedají k večeři - jak jinak, než houbové smaženici! Na mě naštěstí nikdy nezapomínají, jen houby mi nikdy ochutnat nedali. Prý by mi nechutnaly... Jak to můžou vědět?