Historická výročí na Prima ZOOM

Historická výročí na Prima ZOOM

Historická výročí na Prima ZOOM

Historická výročí na Prima ZOOM

V tomto týdnu nás čeká přesné výročí sarajevského atentátu, který rozpoutal první světovou válku, a 100 let výročí bitvy na Sommě. Připomeňte si tyto významné historické události Prima ZOOM pohledem.

Skutečné dějiny na Prima ZOOM:

28. 6. 20.00 – Sarajevský atentát
30. 6. 21.05 – Hrdinové od Sommy

Sarajevský atentát (opakování v pátek 1. 7. v 15.50)

 

František Ferdinand d´Este se narodil 18. 12. 1863 ve Štýrském Hradci. Zprvu nic nenasvědčovalo tomu, že tento chlapec se v budoucnu stane následníkem rakousko-uherského trůnu. Teprve tragédie, které zasáhly rodinu vládnoucího císaře Františka Josefa, zapříčinily, že František Ferdinand byl v roce 1898 jmenován následníkem trůnu stařičkého mocnáře. František Ferdinand měl krátké, neradostné dětství. Jeho matka mu zemřela už v jeho sedmi letech a otec ho velmi brzy nechal vzdělávat pro službu v armádě. Chlapec byl už ve 14 letech jmenován poručíkem. Od té doby žil u posádek a doslova si prošel každou vojenskou hodností tehdejší rakousko-uherské armády. V armádě se mezi svými přáteli cítil dobře a netajil se tím, že se mu protiví poměry, které znal od císařského dvora svého strýce. Přímočarý, velmi inteligentní mladík však trpěl svou výbušnou povahou, která ho dostávala do četných konfliktů a která se nehodila pro intriky císařského okolí. Smrt následníka trůnu, prince Rudolfa, v roce 1889 způsobila, že se František Ferdinand rázem stal nejžhavějším kandidátem na trůn. V té době už však František považoval za svůj domov tehdejší Čechy, kde koupil zámek Konopiště. Ve stejný čas však v jeho životě nastala katastrofa, a to když se u něj projevila tuberkulóza, která mu neumožnila dál sloužit v armádě. Na doporučení lékařů František odjíždí na cestu kolem světa na palubě císařské jachty, kde se má dle přání svého strýce, císaře, buď uzdravit, nebo mimo dohled zvědavých očí zemřít. Mladík procestuje celý svět a vrací se domů zotaven. Nemoc se však znovu vrací a Františkovi pomáhá jen pobyt v horách, kde se projeví jeho slabost pro lov. Od té chvíle mu padnou za oběť tisíce kusů zvěře.



Po návratu z cesty kolem světa však začíná také budovat svou kancelář, jakýsi základ své budoucí vlády. Právě zde se probírají různá témata reforem říše, které chce v budoucnu uskutečnit. To vyvolává na císařském dvoře zlou krev, stejně jako Františkova láska k obyčejné hraběnce, Žofii Chotkové. Císaři vadí nerovné postavení Františkovy vyvolené. I přes odpor císaře si František Žofii v roce 1900 bere. Stojí ho to vzdání se nároku jejich společných dětí na císařský trůn. Páru se narodí tři děti, které spolu vychovávají na Konopišti. V létě 1914 František Ferdinand v důsledku svých povinností zástupce vrchního velitele armády navštěvuje se svou manželkou armádní manévry v Bosně. Součástí je i oficiální návštěva hlavního města provincie, Sarajeva. Císařský pár neočekává nebezpečí. Den před slavností si město inkognito prohlédl. V utajení manželé dokonce nakupovali na zdejším trhu. Slavnost 28. 6. však končí tragicky, po neúspěšném bombovém útoku, který pár přežil, jsou oba manželé zasaženi kulkami srbského útočníka, Gavrila Principa. Ač bylo Rakousko-Uhersko z atentátu v šoku, smrt obou manželů však císařský dvůr nikterak neobměkčila. Císař smrti vůbec nelitoval a oba manžele nechal bez státních poct pohřbít v zámku Artstetten. Důvodem tohoto chování byly zamýšlené reformy, nerovný sňatek a vzdor Františka Ferdinanda, se kterým si svatbu s milovanou Žofií na svém nepřejícím strýci, císaři, vydobyl. Smrt císařského páru pak poskytla záminku právě těm, které chtěl František Ferdinand odvolat ze svých funkcí, k rozpoutání války – války, která přerostla ve světový konflikt.

Hrdinové od Sommy (repríza v neděli 3. 7. v 16.45)

 

Zamíříme do Francie, kde 1. července 1916 započala bitva na Sommě. Šlo o spojeneckou ofenzivu z východu, jihu i západu, která nakonec trvala 141 dní a zemřelo při ní milión vojáků! Snímek pojednává o 7 přeživších, kteří byli vyznamenáni Viktoriiným křížem za vynikající chrabrost. Prvním z nich je Billy McFadzean z Ulsteru, který v 19 letech odjel s dobrovolnickým sborem do boje. 30. června obsadil se spojenci útočnou linii, konkrétně část u Thiepvalského lesa. Byl vycvičen jako granátník, chystal si tedy munici a nečekaně dostal příležitost projevit se jako hrdina. Při pádu bedny s granáty se několik odjistilo a on místo útěku granáty zalehl. Zachránil tak ostatní ze zákopu a stal se prvním, kdo dostal řád ještě před samotnou bitvou. Britské vojsko vedl generál Douglas Haig, Němce měl v plánu nejprve oslabit dělostřelbou. Robert Quigg byl mladík zařazený mezi střelce, měl s nimi překonat otevřené území a vybít Němce v zákopech. Generál Haig byl přesvědčen o tom, že je německá linie téměř zlikvidována od bombardování děly, ale to se krutě mýlil. Quigg s ostatními vyběhli ze zákopů a uvízli přímo před německými zbraněmi. Během chvíle čítaly ztráty 20 000 mrtvých a 40 000 raněných. Quigg se plazil zpět do zákopu, odtud několikrát vyrazil mezi raněné a spoustu mužů zachránil, vše během několika hodin za svištění šrapnelů. Britské dělostřelectvo selhalo, přesněji jeho technika. Vybuchla jen asi polovina šrapnelů! Dalším kamenem úrazu byly nečekaně odolné německé zákopy a bunkry.



John Holland byl jedním z důstojníků, kteří přišli podpořit irskou, a tedy britskou ofenzivu. S 16. irskou divizí se do přímého boje dostali až po dvou měsících – v září 1916. Na Sommě vládl pat, defenziva zvítězila nad ofenzivou. Generál Haig plánoval druhou ofenzivní vlnu, nejprve by ale musel dobýt města Ginchy a Guillemont. O to se pokusil už 8x, ale marně. Nyní byla v plánu jiná taktika – postupné vysílání mnoha skupinek. Vojáci ve skupinách měli házet do zákopů granáty a pobíjet Němce v nich. To se dařilo alespoň v prvním německém zákopu, John Holland se ale hnal se svými muži dál. Narazili na německé kryty a bunkry, ty byly téměř nedobytné. Museli se dostat až k bunkru a vhodit do něj granát, i několikrát. Z 26členné jednotky zbylo jen 6 granátníků, Holland byl jedním z nich. Thomas Hughes byl dalším vyznamenaným, ve 29 letech šel jako střelec do bitvy. Přestože byl zasažen, vrátil se z obvazovny do boje, téměř neschopen chůze. Vypátral kulomet MG8, který mu zabíjel kamaráda za kamarádem. Obsluhu zbraně zabil, několik Němců zajal a zmocnil se obávaného kulometu. Už nikdy nemohl normálně chodit, všichni doma ho za jeho čin oslavovali. Bohužel zbytek života strávil v chudobinci. Čtyřkilometrový posun stál Brity 4000 mrtvých, připravili tak ale podmínky pro druhou ofenzivu. Postup až k Bapaume tedy započal, tehdy byly poprvé nasazeny tanky. 39letý voják, podplukovník John Campbell, velel granátnické gardě, která se ocitla pod těžkou palbou. Na křídle bylo kulometné hnízdo, a tak Haig zavelel použít právě novou technologii – tanky. Tehdejší stroje měly problémy s terénem a zákopy, šlo jen o nevyzkoušené prototypy. Campbell s loveckým rohem zavelel k útoku, byl to téměř jistý sebevražedný čin. Zasažen však nebyl a granátníky svého batalionu tak skutečně přesvědčil k boji. Připomeneme si rovněž další hrdinské činy a zajímavé okamžiky této bitvy, která způsobila celkové ztráty na obou stranách přes milion vojáků. Bitva se stala symbolem krveprolití na západní frontě, ale předznamenala obrat ve válce.