Film ČÁRA nominuje na Oscara!

Film ČÁRA nominuje na Oscara!

Film ČÁRA nominuje na Oscara!

ČÁRA

Wanda Adamík Hrycová uvádí film Petra Bebjaka

Adam Krajňák je otcem rodiny a zároveň také hlavou pohraniční kriminální skupiny, která pašuje přes slovensko-ukrajinskou hranici cigarety. V tomto okruhu nejbližších zastává nenahraditelnou roli starajícího se důvěrníka, ale také zásadového a nekompromisního vůdce, jemuž v rozhodujících okamžicích nechybí sebevědomí a temperament. Klidný souběh obou prolínajících se světů se však se vzrůstající nervozitou, obklopující nejistou budoucnost s nově budovanou hranicí schengenského prostoru, začíná pomalu otřásat. A když pak jedna z pašeráckých dodávek ztroskotá, spustí se nezastavitelná lavina konsekvencí, během níž bude muset Krajňák zpochybnit své vlastní mezníky, které dosud nechtěl překročit. 



SVETOVÁ PREMIÉRA:               3. července 2017 v Hlavní soutěži Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech

ORIGINÁLNÍ NÁZEV:               Čiara (SK) / Čára (CZ) / The Line (ENG)

PRODUKCE:                             Slovenská republika

KOPRODUKCE:                         Ukrajina

ŽÁNR:                                     thriller

DÉLKA:                                    112 minut

JAZYKOVÉ VERZE:                   slovensko-ukrajinská

ROZPOČET:                             1 310 000 EUR

PŘÍSTUPNOST:                        od 15 let

NATÁČENÍ:                              únor 2016, srpen – říjen 2016

POČET NATÁČECÍCH DNŮ:       38

DISTRIBUTOŘI:                       Bontonflm (CZ), Continental Film (SK)

HRAJÍ:                                     Tomáš Maštalír, Emília Vášáryová, Andy Hryc, Eugen Libezňuk, Zuzana Fialová, Stanislav Boklan, Rimma Ziubina, Kristína Kanátová, Oleksandr Piskunov, Filip Kaňkovský, Milan Mikulčík, Volodymyr Helyas, Makar Tikhomirov, Vanesa Antovská, Nela Porkertová

REŽIE:                                    Peter Bebjak

NÁMĚT:                                   Wanda Adamík Hrycová

SCÉNÁŘ:                                 Peter Balko

DRAMATURGIE:                      Zuzana Gindl-Tatárová

DRAMATURGICKÁ

SPOLUPRÁCE:                         Petr Jarchovský, Martin Daniel

KAMERA:                                 Martin Žiaran

MASKY:                                   Michaela Kicková

KOSTÝMY:                               Ján Kocman

ARCHITEKT:                            Václav Novák

ZVUK:                                      Viktor Krivosudský, Peter Gajdoš

HUDBA:                                    Slavo Solovic

STŘIH:                                    Marek Kráľovský

LOKACE:                                   Bratislava a okolie, Starý Hrozenkov, východné Slovensko (Sobrance, Ubľa, Zemplínske Hámre, Tibava), Ukrajina

PRODUCENT:                            Wanda Adamík Hrycová (Wandal Production) SK

KOPRODUCENTI:                      Andrey Yermak (Garnet International Media Group) UA, Tibor Búza (Rozhlas a televízia Slovenska) SK, Mayo Hurajt (Homemedia Production) SK, Martin Kohút (SK)

Vznik filmu finančně               Audiovizuálny fond SR, Ukrainian State Film Agency,

podpořili:                                Creative Europe MEDIA, Bratislavský samosprávny kraj

Reklamní partneři:                  Gas Familia, Bittner

Mediální partneři:                    Funrádio, Plus 7 dní, Pluska.sk, VJU.sk, mega&loman, interez, Bigmedia, TASR

Rozhovor s Tomášem Maštalírem, představitelem Adama Krajňáka

Co vás přesvědčilo, abyste si řekli, že do tohoto projektu půjdete?

V první řadě mě určitě přesvědčil příběh a postava, kterou jsem měla hrát. Jde o příběh, který je na naše poměry zcela nestandardní a taky tím je zajímavý.

Jak byste charakterizoval postavu Adama Krajňák?

Přesto, co Adam dělá, tedy že se živí nelegální činností, se snaží být rovný chlap - ve smyslu, že pokud něco slíbí, tak jeho slovo platí. Je otcem rodiny, která je u něj na prvním místě a nechce jí ublížit, čemuž přizpůsobuje i svá rozhodnutí. Má svou hranici, kterou nechce překročit. Stále myslí na to, že je otec rodiny, myslí na své tři dcery, manželku i mámu, kterým nechce ublížit. Jako rodinu také vnímá svou partu, kterou tvoří jeho kamarádi a známí. Stará se o ně stejně jako o svou vlastní rodinu, cítí za ně odpovědnost, myslí na to, aby byli všichni v pořádku a vše klapalo jak mělo - přestože jde o nelegální činnost. Kvůli rodině a zásadám například odmítá pašování drog, do kterého ho tlačí okolnosti, a dá se říci, že právě to ho dostane do problémů.

Film se natáčel převážně na východním Slovensku a Ukrajině. Čím bylo pro Vás toto prostředí specifické?

Je evidentní, že lidem se tam nežije snadno, život tam je úplně jiný než ve velkých městech nebo vůbec ve městech. Je cítit, že v těch příhraničních městech asi není práce nazbyt a lidé tam zkrátka žijí tak jak umí. Ano, v podstatě tak žijí lidé všude, ale myslím, že právě v této oblasti je to o trochu náročnější. Mám však pocit, že ačkoli je tam život těžší, na druhé straně je zároveň jakoby jednodušší. Lidí tam zajímají spíše základní věci a jsou ušetřeni od malicherností, které řešíme ve velkém městě. A mají tam krásnou přírodu, ten kraj je opravdu nádherný.



V některých scénách ve filmu mluvíte i ukrajinsky. Bylo to pro vás náročné? Museli jste se kvůli vaší postavě naučit ukrajinsky?

Ukrajinsky jsem se učit nemusel, stačilo mi naučit se texty a vědět, co znamenají. Samozřejmě jsem však kvůli tomu měl několik setkání s koučem, který mi všechno vysvětlil. A jelikož část štábu byla z Ukrajiny, některé věci jsme konzultovali přímo na place, kde jsme se radili, zda jsou některé výrazy dostatečně hovorové a zda by je chlapi typu Adam Krajňák v běžné konverzaci používali.

Vaší filmovou manželkou je Zuzana Fialová. Jak se vám s ní spolupracovalo?

Se Zuzanou jsme kolegové již dlouhá léta a už jsme co-to spolu odehráli, nejednou i manželský pár. To, že se lidsky i profesionálně dobře známe nám určitě oběma jen pomohlo a neměli jsme na place žádný problém.

Slovenský diváci vás znají zejména z divadla či seriálů. Byla pro vás příprava na hlavní roli v celovečerním filmu mnohem náročnější?

Tak takový film je samozřejmě něco úplně jiného než divadlo a jiné než televizní natáčení. Mohu však říci, že příprava je stále stejná, liší se jen následný způsob práce. Mým úkolem je vždy divákovi co nejdůvěryhodněji přiblížit nějakého člověka, co k vám často přichází stejnými způsoby. Je to v podstatě jednoduché: usilujete se udělat to co nejlépe. Pokud mluvíme konkrétně o filmu Čára, už od začátku probíhala příprava I s producentkou a režisérem, řešili jsme, jak by to mělo asi vypadat a jakým směrem bychom se měli vydat.



Ve filmu jste si i zazpívali. Byla to pro vás velká výzva?

Jelikož zpívám tak, jako většina lidí, tedy v autě a ve sprše, musím přiznat, že zpívat veřejně není zrovna moje komfortní zóna. Takže jsme na tom trochu popracovali a při natáčení jsme se na tom trošku pobavili.

Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka z natáčení?

Celé to bylo velmi zajímavé a příjemné, až bylo člověku líto, když jsme zjistili, že je už konec a není co točit. ☺ Mezi nejzajímavější scény určitě patřily ty, které se točily v lese nebo pod vodou.

A naopak, je něco, na co z celého procesu tvorby filmu vzpomínáte nerad?

Nenapadá mi nic, na co bych nevzpomínal rád. Bylo to poctivé natáčení filmu, které jsem si velmi užíval. Vzpomínám na to opravdu rád.

Rozhovor s Emíliou Vášáryovou, představitelkou Anny Krajňákové

Co vás přesvědčilo, abyste si řekli, že do tohoto projektu půjdete?

Na to, abych souhlasila, že půjdu do nějakého projektu či filmu musí být dobře napsaná role. A tady dobře napsaná je.

Film se natáčel převážně na východním Slovensku a Ukrajině. Čím bylo pro Vás toto prostředí specifické?

Jelikož jsem byla v této oblasti poprvé, tak jsem si to užila. Ať už trochu té ukrajinské přírody, ale točili jsme i ve městě Užhorodě a v kostelích, kde jsme zažili různé situace a poznali více tento kout světa. Na slovensko-ukrajinské hranici se nežije snadno a ani se zřejmě nikdy nežilo. Potkala a poznala jsem tam mnoho lidí těžko zkoušených životem. Na Ukrajině jsou lidé již dlouhá léta zabíjeni a nivočení. Ať už za stalinských, za fašistických časů nebo i nyní. Tyto schůzky byly pro mě opravdu velmi vzácné.

Znali jste tento kraj i předtím, nebo jste se tam dostali až díky natáčení filmu Čára?

Nikdy předtím jsem tam nebyla, ani v této oblasti Slovenska, ani na Ukrajině, takže jsem díky natáčení opět poznala něco nového.



Jak byste charakterizovala postavu Anny Krajňákové?

Anna je postavou, která se snaží pro svou rodinu udělat to nejlepší, jde však o to, jaká rozhodnutí ona sama udělá. Někdy mezi tím dobrým a tím nesprávným je opravdu velmi tenká čára. Jde o to, kam je člověk ochoten zajít a právě o tom je tento film.

Ve filmu jste hovořili ukrajinsky. Bylo to pro vás náročné?

Ta řeč je dost příbuzná, což je na jedné straně výhoda, ale na druhé straně je to komplikovanější, uhlídat si, aby se člověk nespletl a neposlovenčil si repliky. Samo o sobě to však nebyl problém, šlo jen o několik vět.

Jak se vám spolupracovalo s ukrajinskými kolegy?

Jsem velmi ráda, že jsem měla možnost tyto lidi poznat, jsou to všichni opravdu skvělí profesionálové. Na Ukrajině se natáčí hodně filmů, je vidět, že jsou zkušení a před kamerou jsou velmi často. Bylo to opravdu příjemné setkání a jsem ráda, že kromě filmových záležitostí jsme si mohli popovídat I o aktuální situaci, co všechno se u nich na Ukrajině děje.



Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka z natáčení?

Těch silných momentů bylo několik. Velmi okouzlila příroda v tomto kraji a místa, kde jsme natáčeli. Jedním z nich byl velký krásný dům obklopen obrovskou zahradou, která byla plná ovocných stromů. Já osobně miluji zahrady, takže mi na tomto místě bylo velmi příjemně, ochutnala jsem ovoce přímo ze stromů a musím říci, že takové dobré švestky jsem nejedla už léta. Opravdu to byl pro mě jeden krásný zážitek.

A naopak, je něco, na co z celého procesu tvorby filmu vzpomínáte nerada?

Samozřejmě, tak jako u každého filmování, i zde byly nějaké těžší dny, ale to patří k tomu. Nejsem člověk, který by si nechával dlouho negativní vzpomínky a emoce.

Proč by se podle vás měli lidé jít podívat na film Čára?

Scénář příběhu ze schengenské hranice mě hned zaujal tím, že nejde o žádné vymyšlené věci, ale je o skutečném životě, který umí být někdy velmi těžký. Samotný film sleduje několik postav a jejich osudy, které jsou někdy plné akčních momentů. Pro mě samu je film něčím mezi hororem, akčním filmem, detektivkou a thrillerem, ale především je to dobře napsaný film, kde si mohou herci dobře zahrát. A to jistě ocení i diváci.

Naposledy jste účinkovala ve filmu Eva Nová, který se stal slovenským kandidátem na Oscara. Věříte, že film Čára může být podobně úspěšný?

To se samozřejmě nedá tak snadno říci, tento film je z úplně jiného soudku. Jde o něco zcela specifické a i proto mě film Čára už od počátku oslovil.

Rozhovor se Zuzanou Fialovou, představitelkou Saše Krajňákové

Co Vás přesvědčilo, abyste si řekli, že do tohoto projektu půjdete?

Stála jsem o tuto postavu, protože téma, specifikace oblasti a "folklór morálky" postav filmu byl jiný než cokoliv, co jsem držela v rukou předtím. Cítila jsem v tom potenciál zažít a spolupodílet se na něčem výjimečném. Moje očekávání byla více než naplněné. Garancí kvality byly špičkoví herci, jejichž lidsky i profesně znám, vážím si jich a obdivuji je. Přesvědčila mě také opačná poloha, než ta, ve které jsem zvyklá hrávat. Tedy úloha submisivní, oddané matky tří dětí a ženy, která potlačuje své vlastní názory pro dobro rodiny.

Jak byste charakterizovala postavu Saše Krajňákové?

Saša je milující ženou a mámou a musí být velmi chytrá, aby věděla, jak může svou láskou a porozuměním udržet tu temperamentní rodinu pohromadě. Pro mě byla Saša zároveň osobní výzvou, která spočívala ve ztvárnění nového typu postavy. Ženy oddané, submisivní. Ženy, která nekriticky přijímá rodovou autoritu. Ženy, která musí v sobě svádět obrovský boj mezi živočišnou a oddanou láskou a strachem o budoucnost svých dětí. Ženy, která hranici v sobě - hranici mezi dobrem a zlem - neustále posouvá v naději, že to jednou skončí. Až z pasivního nesouhlasu, navzdory obrovské lásce k muži, přejde do aktivního odporu a změní život sobě i svým dětem. To je současná hrdinka, která se vymaní z vlivu patriarchální slovenské rodiny, typické pro náš venkov.

Diváci vás znají jako temperamentní herečku a ženu, Vaše postava je spíše submisivní. Našli jste si s ní i něco společného?

Diváci mě znají jako temperamentní herečku, protože já sama jsem temperamentní osoba. Ale v podstatě mám s touto postavou společné všechno. Také jsem vždy všechno podřídila rodině a svému synovi, ačkoli možná ta forma byla jiná.



Film se natáčel převážně na východním Slovensku a Ukrajině. Čím bylo pro Vás toto prostředí specifické?

Vším. Fascinovala mě mystika prostředí v kontrastu s bizarními lidmi, které toto hlavním městem "zapomenuté" prostředí, kde se prolínají tři kultury a národnosti, vytváří.

Znali jste tento kraj i předtím, nebo jste se tam dostali až díky natáčení filmu Čára?

V této oblasti jsem byla poprvé. Žijí tam lidé přesně stejní jako u nás, také mají své starosti či nemoci jako u nás. Akorát jsou někdy barevněji oblečení.



Vaším filmovým manželem je Tomáš Maštalír. Jak se vám s ním spolupracovalo? 
Tak jako posledních 20 let.

Co bylo pro vás největší výzvou při tomto úkolu? Nesmát se při sexuální scéně s Tomášem Maštalírem.

Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka z natáčení?

To, že jsem tu scénu zvládla a nesmála jsem se.

A naopak, je něco, na co z celého procesu tvorby filmu vzpomínáte nerada?

Přesně na tutéž scénu.