Český animovaný film má naději a nabízí i příležitosti

Český animovaný film má naději a nabízí i příležitosti

Český animovaný film má naději a nabízí i příležitosti

 

Český animovaný film – naděje i příležitost   

V dotazníkovém šetření se na přelomu listopadu a prosince 2020 Asociace animovaného filmu (ASAF) zeptala provozovatelů českých kin, filmových distributorů i provozovatelů online filmových portálů na jejich pohled na to, co českému animovanému filmu schází, aby byl u diváků stejně úspěšný jako oblíbené snímky vzniklé v zahraniční produkci. Animované filmy každoročně přivedou do kin velké množství diváků a některé patří z hlediska návštěvnosti nejúspěšnějším titulům. České animované snímky jsou však v současnosti v kinech spíše ojedinělou událostí a zájem diváků o ně je ve srovnání se zahraniční animovanou produkcí, ale i s mnohými českými hranými filmy menší.
Martin Kotík, předseda ASAF, cíl tohoto šetření upřesňuje slovy: „Pomocí tohoto průzkumu chceme odhalit klíčové trendy, slabiny i příležitosti české animované filmové produkce nabízené divákům v našich kinech a na on-line platformách. A to z pohledu těch, kteří jsou v přímém a každodenním kontaktu s diváky a díky tomu znají jejich preference a reakce. Právě z jejich zkušeností chceme získat pro nás důležité informace o pozici a možnostech české animované tvorby. Naše otázky proto směřovaly především k charakteru animovaných filmů, o který je v ČR největší divácký zájem a který především potřebuje zvýšenou pozornost a podporu.“

Výchozí hypotéza šetření byla stanovena takto: Podíl zahraniční animované tvorby v českých kinech dosahuje každoročně více než 20% divácké návštěvnosti. Oproti tomu česká animovaná tvorba je zastoupena za posledních deset let ve výši 1,5% z celkového počtu diváků. Je zřejmé, že podíl české animované tvorby v kinodistribuci je v rámci tohoto žánru i v rámci celkových výsledků výrazně nízký a to i při srovnání s výsledky zahraniční animované konkurence tak i české hrané tvorby. Z toho lze usuzovat především to, že má tato kinematografická oblast významný potenciál růstu, který dosud producenti ani tvůrci příliš nevyužívají.
V letech 2010 až 2020 mělo premiéru 26 českých animovaných filmových programů (započítány jsou programy vzniklé v české majoritní produkci), z toho bylo 11 celovečerních filmů, 8 povídkových filmů a 7 pásem krátkých filmů, které v kinech do 30. 6. 2020 celkem navštívilo 2 038 673 diváků, celková tržba za vstupné pak dosáhla 208 298 102 Kč. Což představuje již výše uvedených 1,5% z  výsledků celkové návštěvnosti tuzemských kin a v rámci české filmové produkce pak podíl animované tvorby v návštěvnosti za toto období překročil 5,7%.

Průběh a souhrn nejzajímavějších výsledků dotazníkového šetření
Dotazníkové šetření proběhlo v závěru roku 2020 a zaměřilo se především na provozovatele kin, filmové distributory a provozovatele on-line digitálních platforem. Metodologicky se jednalo o kvantitativní šetření, do nějž se zapojilo 83 jednosálových kin, 7 distribučních společností a 5 provozovatelů on-line platforem. Výzkumný záměr se soustředil na celovečerní animovaná díla, doplňkově na pásma krátkých animovaných filmů a animovanou tvorbu pro dospělého diváka.
Z průzkumu vyplynula řada zajímavých informací, zejména ze strany provozovatelů kin. U většiny z nich (58%) domácí animovaná tvorba představuje maximálně 5% programu a zároveň by o něco větší počet kin (70%) uvítal, kdyby jejich nabídka byla větší.
V otázkách zaměřených na kvalitu české animované tvorby jako celku ji zástupci kin hodnotí průměrnou známkou, tedy jako dobrou. Zahraniční animovaná tvorba v jejich pohledu dopadla o stupeň lépe a přidělili jí známku chvalitebnou. Ve srovnání se světovou produkcí pak tuzemskou tvorbu označili v 44% jako do sebe zahleděnou a v 51% jí vytkli, že se málo inspiruje kvalitními zahraničními filmy.

Charakteristika srovnání české a zahraniční produkce (z pohledu provozovatelů kin)
Podobné hodnocení český animovaný film získal i od on-line expertů, kdy 60% si myslí, že se česká animovaná produkce málo inspiruje u kvalitní zahraniční produkce a 57% filmových distributorů uvedlo, že český animovaný film je „zahleděný do sebe“.
Další dotaz a odpovědi ukázaly, že 57% kinařů usuzuje, že některé české animované filmy jsou při srovnání se zahraniční produkcí konkurenceschopné. Podobné odpovědi vzešly i ze strany distributorů a on-line platforem. Postoj respondentů tedy vnímá českou produkci animovaných filmů jako kvalitou vnitřně diferencovaný produkt, který má v některých titulech značný potenciál i při srovnání se zahraniční produkcí.
Konkurenceschopnost českých animovaných filmů (z pohledu provozovatelů kin)
Z pohledu silných stránek je česká animovaná tvorba vnímána především v tvůrčích profesích, dobré známky získali výtvarníci, animátoři, režiséři a scénáristé. Na druhou stranu za její slabou stránku označili horšími známkami především produkci a dramaturgii filmů. Toto hodnocení souvisí i s otázkou zaměřenou na označení důvodů zaostávání za světovou produkcí, kdy byly nejčastěji označeny odpovědi související s podfinancováním výroby i marketingu a také malým ambicím na straně filmových producentů.

V čem podle vašeho názoru český animovaný film zaostává při srovnání se zahraniční produkcí?

kina

distrib.

on-line

český animovaný film je podfinancovaný (výroba)

23%

19%

20%

chybí ambiciózní producenti, věnující se animovanému filmu

13%

19%

20%

má nedostatečnou marketingovou podporu

12%

19%

20%

zaostává v animačních technikách

9%

19%

13%

chybí zkušení tvůrci: scenáristé, režiséři, výtvarníci, animátoři

8%

12%

6%

příliš se soustřeďuje na filmy zaměřené na menší děti (4 - 9 let)

8%

12%

7%

chybí animační studia produkující kvalitní české animované filmy

8%

0%

7%

má nízkou výtvarnou úroveň

6%

0%

7%

chybí žánrová pestrost

6%

0%

0%

nemá předem definované pro jaké diváky je určený

6%

0%

0%

má nedostatečnou uměleckou úroveň

1%

0%

0%

Následující otázky se zaměřily na potenciál animovaných filmů z pohledu provozovatelů kin. Z šetření vyplývá, že v nabídce kinům schází především filmy určené pro věkové skupiny 10 až 14 let (42%) a 7 až 9 let (31%). Oproti tomu je pro nejmladší diváckou skupinu 4 až 6 let nabídka pestřejší a je primárně nedostatečná jen pro 12% dotazovaných, podobně hodnocená je i nabídka pro starší mládež v rozmezí 14 až 20 let (15%). Oproti tomu animované filmy určené dospělému divákovi jsou vnímány buď pouze jako zpestření programu (34%) nebo je o ně mezi diváky minimální zájem (42%).
Cílové skupiny, pro které chybí nabídka animovaných filmů (z pohledu provozovatelů kin)

Zajímavé výsledky přinesl i dotaz na žánrovou pestrost, která souvisí i s výše uvedenou nabídkou. Kina v distribuci nejvíce postrádají dobrodružné, fantasy a komediální animované filmy. Až za nimi se umístily pohádky. Oproti tomu distributoři a online portály vyzdvihli ještě žánry životopisných animovaných filmů a filmů v kategorii hudební / muzikál / taneční. Vlastní kapitolu pak tvoří pásma krátkých animovaných filmů. Z šetření jednoznačně vyplynulo, že pro většinu kin (74%) představují jenom doplněk jejich filmového programu. Tomu odpovídají i výše uvedené výsledky za období 2010 až 2020
Důležitou oblastí pro provozovatele kin pak je marketingová podpora tuzemských animovaných filmů ze strany distributorů a producentů. Zde jen 1% dotázaných hodnotilo jejich podporu lepší než je na straně zahraničních titulů, 27% ji vnímá jako stejnou a 72% jako výrazně horší. Zde je nezbytné přihlédnout k tomu, že podpora distributorů vázaná k některým titulům zahraniční produkce je mimořádná, globální, finančně náročná a často spojená s prodejem licencí k filmovým vizuálům komerčnímu sektoru. Obdobný pohled mají i distributoři
Další, důležitý, dotaz směřoval k poptávce po českých animovaných filmech za strany kin. Výsledek je velmi optimistický, větší nabídku by bez výhrad uvítalo 70% provozovatelů kin a 23% by ji uvítalo s tím, že by si z ní vybírali. Ani jeden respondent neuvedl, že je jich moc a diváci o ně nemají zájem. Z toho je zřejmé, že je zde velký a nevyužitý potenciál pro producenty i tvůrce. Tato příležitost by měla být signálem nejen pro producenty, kteří se na animovanou audiovizuální tvorbu specializují, ale i pro ostatní producenty, kteří se tímto filmovým žánrem zatím nezabývají, nebo je tato oblast pro ně jen okrajová.

Shrnutí dotazníkového šetření.  Provozovatelé kin by přivítali větší nabídku českých animovaných filmů (70%), které jako celek hodnotí průměrnou známkou dobře, ale častěji v hodnocení volí chvalitebně než dostatečně a vyhýbají se vyloženě záporným stanoviskům (hodnocení nedostatečně). Český animovaný film má potenciál konkurovat zahraničním titulům a podle odpovědí kinařů může zvyšovat svůj podíl na programové nabídce jejich kin. Silnou stránkou českého animovaného filmu jsou jeho tvůrci: výtvarníci, animátoři, režiséři a scénáristé. Slabou stránkou je produkce, která je podfinancovaná, nižší hodnocení mají producenti (výroba), ale taktéž dramaturgové (vývoj).  Provozovatelé kin by přivítali filmy z „českého prostředí“, ale zároveň upozorňují na „uzavřenost“ českého animovaného filmu a skutečnost, že se málo inspiruje v zahraničí. Slabinou českého animovaného filmu je producentská a distribuční podpora, tedy marketing.

Na co se můžou diváci těšit aneb blízká i vzdálená budoucnost
Filmoví producenti po poměrně bezútěšném období devadesátých a nultých let, kdy celovečerní animovaná tvorba stála na okraji zájmu, začínají v posledních letech vnímat a využívat příležitosti, které se jim v oblasti celovečerních animovaných filmů nabízejí. V roce 2016 Státní fond kinematografie zareagoval na stav v animovaném filmu a na naléhání producentů a otevřel samostatnou výzvu pro vývoj a výrobu animované celovečerní a krátkometrážní tvorby. Rozvoj nových projektů podpořilo větší mezinárodní aktivní propojení producentů, animačních studií i samotných tvůrců. Mnozí se zapojují do koprodukčních projektů, získávají partnery pro vlastní projekty a v neposlední řadě nabírají i nové zkušenosti. Využívají k tomu například významných koprodukčních fór typu Cartoon Movie nebo CEE Animation Forum. Bohužel většímu rozvoji a jistotě stále chybí koordinovaná veřejná podpora například ze strany Ministerstva práce a obchodu ČR, vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace nebo České televize, která by potenciál a aktivity řady soukromých subjektů zapojených do realizace animovaných projektů využila jako strategickou součást inovativního průmyslu s velkým proexportním významem.

Díky vlastní iniciativě producentů a podpoře Státního fondu kinematografie je zde přesto řada dokončovaných či připravovaných celovečerních snímků, které v tomto roce či následujících letech aspoň částečně uspokojí poptávku provozovatelů kin a dalších distribučních kanálů. Do kin se například v blízké době chystá několik celovečerních animovaných filmů, mezi něž patří Myši patří do nebe (režie Denisa Grimmová a Jan Bubeníček, Fresh Films a Hausboot), Moje slunce Maad (režie Michaela Pavlátová, Negativ) a Barevný sen (režie Jan Balej, Hafan Film). V různě pokročilém stupni realizace jsou mnohé další snímky jako například Perla (režie Martin Kotík, Rolling Pictures), Rosa & Dara a jejich velké letní dobrodružství (režie Martin Duda, Bionaut), Babu v nočním městě (režie Petr Vodička, Kuli Film), Tonda, Slávka a Génius (režie Filip Pošivač, nutprodukce), Život k sežrání (režie Kristina Dufková, Barletta) nebo Pyšná princezna (režie Radek Beran, Luminar Film). V minoritní koprodukci se pak čeští producenti zapojují do řady mezinárodních projektů, kde mezi nejvýraznější připravované filmy patří Přes hranici (režie Florence Miailhe, MAUR Film), O nepotřebných věcech a lidech (režie David Súkup, Martin Smatana, Leon Vidmar, Jean-Claude Rozec, MAUR Film) či Srdce věže (režie Peter Budinský, BFILM.cz)
Rozhovory s producenty animovaných filmů
Vladimír Lhoták, produkční společnosti Fresh Films a Hausboo
Film Myši patří do nebe                                                             Vladimír Lhoták
V těchto dnech dokončujete nový animovaný film Myši patří do nebe podle knihy Ivy Procházkové. Nápad na natočení tohoto filmu vznikl ve vaší produkční společnosti nebo s ním za vámi přišli tvůrci?
S ideou realizovat Myši patří do nebe za mnou přišla režisérka a výtvarnice Denisa Grimmová.
Jak dlouho trvaly jednotlivé etapy od prvního rozhodnutí k dokončenému filmu?
Ideu jsme začali probírat v roce 2010. První fáze znamenala zajištění práv k předloze, vzhledem k faktu, že autorka je zastoupena německým vydavatelstvím, byla jednání složitá a protáhla se na téměř rok a půl. Další etapy probíhaly následovně:

  • 2011 – 2016: development, literární a výtvarná příprava
  • 2013 – 2018: financování
  • duben 2018: greenlight projektu
  • duben až listopad 2018: pre-produkce
  • listopad 2018 až únor 2020: natáčení stopmotion animace
  • červenec 2019 až listopad 2020: CG animace, kompozice, VFX
  • červen až prosinec 2020: postprodukce
  • Které etapy byly pro úspěšnou realizaci filmu rozhodující?
  • Klíčovou etapou byla fáze vývoje a financování, kdy jsme představovali projekt na mezinárodních fórech a prezentacích, kdy jsme si ověřovali funkčnost námětu, výtvarné koncepce a hledali jsme pro to vhodnou výrobní a finanční strukturu. Věděli jsme od začátku, že bez mezinárodní koprodukce projekt v naší vizi nebude realizovatelný a pokud by se nepovedlo ho zafinancovat na určité úrovni, raději ho opustíme.
  • Zjišťovali jste reakci potenciálních diváků nebo rodičů či pedagogů při přípravě scénáře, při vytváření výtvarných návrhů i celkového charakteru a vyznění filmu?
  • Látku jsme v různých fázích psaní scénáře a vývoje konzultovali s dětskými psychology, terapeuty zabývající se řešením složitých situací v rodině, nebo i s předním českým onkologem prof. Josefem Kouteckým. Silným argumentem bylo ovšem i několikerá ocenění pedagogů, odborníků i čtenářů literární předlohy.
  • Jaký vliv na realizaci filmu a jeho podobu měli partneři v rámci mezinárodní koprodukce? Přinesli do projektu zásadní změny oproti původním návrhům a plánovaným realizačním procesům?
  • Při hledání zahraničních koproducentů jsme měli poměrně danou představu, jakým způsobem workflow projektu rozdělit a koproducenty jsme hledali v zemích, kde jsme očekávali nejen financování, ale i zkušené spolupracovníky a dodavatele. Nicméně někteří koproducenti aktivně nabízeli své tvůrce, například pro nás velice hodnotná spolupráce se skladatelem Krzysztofem Janczakem vznikla na popud našeho polského koproducenta.

Co u vás rozhodlo při výběru českého distributora filmu?
Distributor CinemArt byl u projektu v samých počátcích, nevím, zda to je naše začátečnické štěstí, či instinkt Aleše Danielise a jeho kolegů, že se za projekt postavil už v jeho nejranějších začátcích.
Jak intenzivní je vaše spolupráce s distributorem při přípravě marketingové kampaně?
Na tom právě začínáme pracovat, tedy na to prozatím nedokážu odpovědět, ale předpokládáme intenzivní spolupráci za účasti tvůrců i koproducentů.
Plánujete zahrnout do této kampaně i širší komunikaci s provozovateli kin a nabídnete jim podporu filmu nad rámec běžných zvyklostí typu plakát, stojka, trailer?
Rádi bychom se inspirovali ve Francii, kde je zvykem k dětským a rodinným filmům dělat kvalitní pedagogické materiály, speciální uvedení s workshopy, diskusemi, doprovodným programem.
Jak chcete motivovat kinaře, aby váš film co nejlépe prosadili u svých diváků?
Navázal bych na předchozí odpověď, máme velké množství fyzických předmětů – dekorací a loutek z natáčení, lze uvažovat o výrobě zábavných interaktivních dekorací odkazujících na film, nicméně musíme vymyslet správný přístup z hlediska financování nákladů takových záměrů v rámci celkového marketingového rozpočtu vydání filmu.
Martin Kotík, produkční společnost Rolling Pictures
Film Perla                                                                                            Martin Kotík prezentuje Perlu na CEE Animation   
V současnosti připravujete nový animovaný film Perla, jehož jste režisérem i producentem. Kdy a jakým způsobem vznikla idea na tento film?
Jestli si dobře vzpomínám, tak základy příběhu k filmu Perla se vyvinuly z prvotních nápadů filmu o vodnících, který jsme s Petrem Nepovímem začali vymýšlet už při výrobě animovaného Hurvínka. Tehdy jsme na něm dělali už sedmým rokem a potřebovali jsme se rozptýlit něčím novým, abychom se nezbláznili. A z těch nápadů, co jsme průběžně mezi sebou trousili, se postupně poskládal vodnický příběh, co se nyní jmenuje Perla. Takže to zrálo opravdu dlouho…   
Pro jakou cílovou skupinu diváků je film především určen?
Hlavní cílovkou jsou děti ve věku od 8 let a starší. Počítám ideálně tak do 12 let. Ale když se nebudou bát, že se ztrapní, mohou na to jít i mladší puberťáci a měli by se pořád dobře bavit.
Jaký charakter tento film bude mít? Je to pohádka nebo spíše jiný žánr?
Víte, ona je to pohádka, a přitom to už není pohádka. Z pohádky si to bere výchozí půdorys – je tam princezna, král a královna, ale pak se to rozvine a je z toho velkorysý dobrodružný film plný akce, magie a také romance. Je to hrdinský příběh se vším všudy.
V jaké fázi se film dnes nachází a co tomuto stavu již vše předcházelo?
Dnes jsme v předvýrobní fázi a během tohoto roku se snad už spustí vlastní výroba. U animovaného filmu se totiž výroba realizuje až úplně na konci. Je to s ním opačně než u hraného filmu. Tam se vše nejdříve krátce natočí a potom dlouho stříhá. Jenže animovaný film se nejdříve celý dlouze vymýšlí, potom dlouze kreslí, mnohokrát stříhá, zvučí a také se nejdříve namluví v takové pracovní kreslené verzi. Říká se jí animatik. A ta se různě překresluje, přestříhává a předělává, jako když se na place točí více verzí jednoho záběru nebo scény. Jenže tady se vše musí znovu nakreslit, načasovat, sestříhat a namluvit. Proto to trvá tak dlouho, klidně i několik let, než to funguje tak, aby se to producentům líbilo a nebáli se to dát do výroby. Protože výroba u animace je hrozně drahá a dělají na ní stovky lidí. Tam už není čas něco vymýšlet a měnit. Tam se jede. A na to se právě teď chystáme. Dokončujeme třetí verzi animatiku a začínáme připravovat podklady pro animaci, která proběhne v zahraničí. Když to shrnu, zabralo nám psaní scénáře a tvorba storyboardu celkem 4 roky práce.
Zjišťovali jste reakci potenciálních diváků nebo rodičů či pedagogů při přípravě scénáře, při vytváření výtvarných návrhů i celkového charakteru a vyznění filmu?

Děkuji vám moc za tuhle otázku. Ono se to nezdá, ale ona je fakt důležitější, než vypadá. Prakticky každý výrobní krok konzultujeme. Jednak musíme a jednak chceme. Vše probíráme s našimi mezinárodními partnery jako je náš agent nebo koproducenti a potom také s vybranými skupinami diváků a studentů animace na vysokých školách, a také s odborníky z různých koutů světa. Mohu upřímně říci, že zpětná vazba během tvorby animovaného filmu, je to nejcennější, co si tvůrce může přát. Když jste v tom celý den několik let, je dobré občas zvednout hlavu a rozhlédnout se, jestli na tom moři inspirace míříte tím správným směrem. A každá taková reakce od lidí, partnerů, studentů nebo dětí, je vaším majákem, který vám ukazuje cestu. Troufám si říct, že bez toho se v animaci dřív nebo později s tím svým projektem ztratíte a uvíznete na mělčině nebo se omlátíte o skálu.  
Jaký vliv na realizaci filmu a jeho podobu měli partneři v rámci mezinárodní koprodukce? Přinesli do projektu zásadní změny oproti původním návrhům a plánovaným realizačním procesům?
Ano, zahraniční spolupráce změny přináší vždy. V případě Perly tomu však zdaleka nebylo v takové míře, jako u Hurvínka. Tehdy jsme opravdu změnili kompletně celý projekt zcela od základu – námět, příběh, výtvarno i animační styl. Také jsme se tehdy museli všechno od našich koproducentů teprve naučit, takže takové změny byly nevyhnutelné, abychom film mohli vůbec udělat. Neznali jsme tenkrát ani tvůrčí, ani pracovní procesy při výrobě celovečerního animáče. Naši koproducenti pro nás byli vlastně takovou chůvou a učitelem. Mezinárodní standardy u nás ještě nikdo neznal a ani na takové úrovni neuměl pracovat. Ovšem v případě Perly jsme si mohli dovolit jít jinou cestou. Zahraniční koproducenty jsme oslovili až ve chvíli, kdy byly hlavní pilíře našeho filmu víceméně definované. Charaktery, téma, žánr, styl i myšlenka. Chtěli jsme někoho, kdo s námi chce dělat na Perle proto, že se mu líbí, co a jak děláme, a ne proto, že chce někoho, s kým by udělal něco úplně jiného. To naši pozici při tvorbě Perly dost usnadnilo. Měli jsme štěstí, že naše výchozí koncepty se v zahraničí líbily a důraz na zásadní úpravy nebyl proto při koprodukci překážkou. Samozřejmě i tak jsou vždy představy dvou různých producentů z jiných zemí odlišné. Ale my odlišnost vnímáme jako výhodu. Naším cílem je udělat film, co se bude líbit nejen u nás, ale na celém světě, jak se nám to podařilo s Hurvínkem. A k tomu zahraniční spolupráci potřebujeme. Změny, ke kterým během vývoje Perly dochází, bych proto označil za změny, které vítáme, protože cítíme, že film zlepšují. Někdy jsou větší, někdy menší, ale vždy takové, že o nich rozhodujeme my a jsme o nich přesvědčení. Držíme si poslední slovo a naši partneři to respektují. 
Co u vás rozhodlo při výběru českého distributora filmu?
Oslovili jsme jich na začátku několik a přemýšleli nad tím, s kým se do projektu Perla pustit. Po Hurvínkovi jsme ze sebe chtěli setřást ten stres a tlaky, co jsme při něm zažívali, a chtěli jsme začít s pocitem nové svobody s čistým stolem. A taky si možná zkusit něco nového. S týmem CinemArtu jsme totiž dělali všechny naše předchozí filmy, a to už bylo 15 let. Čím více jsme o tom ale přemýšleli, tím více jsme se ubezpečili v tom, že opět chceme CinemArt. Jednak jsme spolu dělali Hurvínka, a ta spolupráce fungovala skvěle, a jednak je to partner, kterému prostě důvěřujeme. I když jsme dostali finančně lepší nabídky, toto rozhodlo. Jsou zkušení, rozumí trhu, rozumí animovaným filmům a sdílíme podobný pohled na to, co je potřeba pro dobrý film udělat… 
Jak intenzivní je vaše spolupráce s distributorem při jednotlivých etapách vývoje a výroby filmu a jakou spolupráci očekáváte při marketingové kampani?
I když je distribuce Perly ještě daleko a může se zdát, že není o čem si s distributorem zatím povídat, pravda je taková, že už od druhé verze animatiku Perly jsme od něj chtěli zpětnou vazbu k příběhu a jeho pojetí. Chceme, aby byl distributor součástí projektu již od jeho vývoje a obohatil ho o svoje zkušenosti a připomínky. To projekt vždy posílí. Nejde přitom o nějaký kalkul ve vztahu k atraktivitě filmu, ale čistě o jeho srozumitelnost, význam a sílu. Animovaný film totiž pracuje s vizuálními a dějovými symboly, které musejí být jasně srozumitelné a čitelné, dějově čisté. A v tomto má distributor mnohem větší zkušenosti než kdokoliv jiný. Obzvláště pak společnost jako je CinemArt. Vedle toho také distributor může lépe cítit sílu filmu a rozumět směru, ve kterém je třeba ho divákům představit. A protože animace trvá hrozně dlouho, je nezbytné se na všech věcech, co je potřeba pro marketing speciálně vyrobit a animovat – jako jsou reklamní spoty, pózování plakátů, billboardů, apod., domluvit v podstatě s ročním předstihem. Každý vizuál totiž prochází normálním výrobním procesem jako vlastní film.
Plánujete zahrnout do této kampaně i širší komunikaci s provozovateli kin a nabídnete jim podporu filmu nad rámec běžných zvyklostí typu plakát, stojka, trailer?
Samozřejmě, nabídneme. Vnímáme náš film jako mimořádnou událost a tomu by měla jeho propagace odpovídat. Filmy, které jsou určeny širšímu publiku, jako jsou rodinné animáče, takovou podporu potřebují. Již při uzavření smlouvy s prodejním agentem jsme se zavázali k výrobě celé řady komunikačních nástrojů, se kterými budou pracovat distributoři Perly všude po světě a také u nás. Jde o to, že rodinné animované filmy mají potenciál oslovit několik cílových skupin a přivést do kina širokou skupinu diváků. Ale nutnou podmínkou je, aby se o tom všechny tyto skupiny dozvěděly a byly kampaní osloveny. Takže i když už distribuce není přímo naší činností, dává nakonec smysl celému tomu našemu mnohaletému úsilí. Opomenout jí nebo podcenit by proto bylo to nejhorší, co bychom mohli Perle udělat. Právě v kinech je totiž oslovení diváků nejefektivnější.   
Jak chcete motivovat kinaře, aby váš film co nejlépe prosadili u svých diváků?
Jakmile to bude aktuální, začneme je o přípravě filmu pro distribuci včas a pravidelně informovat. Dáme jim ochutnat ukázky, reklamní spoty a spolu s distributorem je seznámíme s konceptem kampaně, aby se na ní mohli připravit a případně se do ní aktivně zapojit. V detailu je to spíše otázka přímo na distributora. Ale protože vím, že si své kinaře CinemArt opečovává, počítám, že budeme mít příležitost osobně film kinařům prezentovat na jejich sezónních setkáních. To si nikdy nenechám ujít. Často se u toho zrodí plodná diskuse, a i já sám mám zájem vidět, jak se k našemu projektu kinaři staví a co pro něj mohou udělat. Koneckonců všichni jsme součástí jednoho propojeného filmového organismu. 
Marek Toušek, místopředseda ASAF a producent (ANOMALIA, 3Bohemians)
Marek Toušek                                                                           ANOMALIA 2019
Jaká je stručná historie a vývoj vzdělávacího programu ANOMALIA?
Vše začalo otázkou, kterou jsme si položili na počátku založení naší produkce v roce 2007. Říkali jsme si „s jakými že animátory vlastně budeme spolupracovat, když 3D u nás animaci nikdo neučí a je k ní více méně odpor?“ My se tenkrát vrátili z USA, kde jsme přišli ke 3D animaci a kde její rozvoj získával momentum a o zářné budoucnosti nebylo tenkrát sporu. To se ostatně jen potvrdilo.
Situace s ryze autorským a výtvarným pojetím v ČR nás donutila aktivně se začít věnovat odbornému vzdělávání. Nakonec již dvanáct let organizujeme odborné kurzy a tvůrčí dílny pro animaci, games a vfx, které dávají absolventům a samoukům další řemeslný a profesionální rozvoj.
Velkou inspirací pro nás byl The Animation Workshop v Dánsku, kde David Toušek (zakladatel ANOMALIA) strávil celé tři semestry v rámci tzv. professional training a také jako artist in residency. Najednou jsme viděli zcela zřetelně, co chceme do ČR přenést, a že je možné založit i něco jiného než formálně klasickou školu.
Začali jsme nejprve s malými masterclassy, ale velmi brzy jsme pochopili, že krátkodobé semináře a konzultační workshopy přinášejí jen málo efektu. Po prvních dvou ročnících masterclassů jsme od roku 2010 díky MEDIA Training začali organizovat ucelený vzdělávací program pro absolventy i profesionály se zaměřením na herectví digitálních loutek. Když jsme přemýšleli, kdo by u nás mohl učit, David oslovil lektory mezi animátory z Pixaru, kteří ho učili v Dánsku.
Postupně jsme začali k animátorským kurzům přidávat i další profese a zaměření, zejména storytelling, design postav a concept art. Nakonec jsme přes malé kurzy storytellingu a designu postav sestavili vlastní program pro vývoj diváckých filmů a seriálů v programu inkubátoru ANOMALIA Story & Art Labs.
Můžete nám přiblížit jaká je pozice ANOMALIA oblasti tvorby animovaných filmů/seriálů?
Jednak se přímo podílíme na budování talent poolu tvůrců, kteří nacházejí uplatnění v animaci i v herním vývoji, jednak podporujeme vývoj konkrétních projektů v rámci inkubátoru. Našimi kurzy prošlo až doposud téměř dvě stovky tuzemských tvůrců. Můžu si dnes už jen povzdechnout, když se podívám zpět, jak málo čeští animátoři využili příležitost naučit se animaci postav ve 3D v době, kdy byly kurzy dotované z EU. Většina našich účastníků byla tehdy ze zahraničí. Ani ne třetina byla z Čech. Přitom poptávka po dobrých 3D animátorech je dnes velká i u nás.
Druhou oblastí je podpora vývoje projektů celovečerních filmů a seriálů v rámci inkubátoru pod vedením zkušených zahraničních profesionálů. Někdo filmy vyvíjí sám doma, se svými kamarády a producentem. My zveme lidi k zamyšlení, že vývoj je výsostně řemeslná etapa, kterému je nutné se učit, a ještě u toho můžete na svém projektu spolupracovat s lidmi, kteří stáli u zrodu nejznámějších animáků.
Jde i o zážitek. Inkubátor pořádáme od počátku v příjemném prostředí zámku v Litomyšli a letos poprvé jsme byli v Českém Krumlově. Když prožijete vzrušující dva týdny na zámku s mentory, kteří to myslí vážně, ale neberou se moc vážně, odnesete si nejen dovednosti, ale i osobní emoce a naději, že jste se posunuli dál.
Kdo jsou vaši mentoři?
Naše filosofie stojí na tom, že se sami chceme učit od těch pokud možno nejlepších a nejzkušenějších. Od počátku nám bylo jasné, že v kurzech nemůžeme a nechceme učit sami. Díky networku na mentory z Davidovy účasti na Animation Workshopu jsme začali zvát profesionály se zkušeností na filmech studií jako Pixar, Disney, Dreamworks a dalších studií. V tom nadále pokračujeme a network mentorů se postupně rozrůstá.
Pro jaké klíčové profese je ANOMALIA inkubátor?
Nejvíce účast v inkubátoru posune týmy, které jsou na počátku vývoje konceptu animovaných filmů. Naší podmínkou je, že se s jedním projektem zúčastní minimálně dva tvůrci. Story tým tvoří režisér, autor/scenárista a storyboardista. Vedle nich jsou to pak výtvarníci, ilustrátoři ve výtvarných dílnách. Tak komplexní projekt jako celovečerní filmy vzniká týmově.
U seriálů je to jiné. Samostatná tvůrčí dílna pro vývoj seriálů je klasický writers room, kde píší treatmenty epizod scenáristé nebo autoři. Angažmá storyboardistů a výtvarníků není nutná.
Spolupracujete s předními zahraničními profesionály. Jaký vidíte hlavní rozdíly oproti českým tvůrcům v jejich přístupu k filmové tvorbě a především k divákům?
Podle mě je divák určující měřítkem úspěchu či neúspěchu filmu. Pamatuji si přesně, jak Isaac Kerlow, mentor naší první storytelling masterclass, v roce 2008 říkal, že většinou chcete, aby váš film vidělo co nejvíc lidí a nebyl jen pro vaše tři kamarády. Motivaci oslovit diváka, předat mu srozumitelné poselství, představuje tzv. divácký film. To jsou celovečerní filmy i seriály určené převážně pro dětského a rodinného diváka. Těmto divákům nejde primárně o umění. Rozvinutá animační industry se pozná podle objemu produkce právě těchto formátů, nikoliv krátkých artových filmů.
Do okruhu filmů pro kamarády patří autorské filmy, v našich podmínkách převážně studentské krátké filmy, ale i vybrané celovečerní filmy, které nachází své uplatnění na festivalech, tedy pro úzkou skupinu diváků, kde hlavním kritériem je tzv. uměleckost. Jde v nich především o seberealizaci jednotlivců. A právě tento typ festivalových filmů dominuje oboru animace u nás.
My v inkubátoru spolupracujeme s mentory, kteří jsou výborní umělci a milovníci umění. Mají rozhled, znají i výrazné postavy naší animační historie. Co nám ale jasně předávají, že celovečerní film je příliš drahá hračka na to, aby nám nešlo o maximální úspěch u diváků. Nejde o nějaké zaprodávání se, jak by někdo mohl namítnout. Ruku na srdce. Když se podívám na úspěchy celovečerních filmů, které vznikly v posledních deseti letech, tak to až na výjimky není z pohledu diváckého úspěchu žádná sláva. To neznamená, že aktuálně nevznikají zajímavé filmy, které mohou celkovou bilanci pomoci vyrovnat. My, kteří máme ambice dělat divácké filmy, vidíme, že je nutné se učit od profesionálů, kteří mají za sebou zkušenost ne s jedním, ale s několika celovečeráky. A takovou příležitost nabízíme i dalším v ANOMALIA inkubátoru.
Když se ptám studentů tuzemských škol, jak je učí storytellingu a nebo i design postav a prostředí pro film, říkají, že je příběh a žánry nikdo neučí. Pouze píší a pedagog komentuje. To mluvíme i o FAMU. Vývoj příběhu je ale svébytné řemeslo. Samotná tvorba není pouze myšlenka osvíceného autora. I on/a musí postupovat tak, aby onu myšlenku zformoval/a do balení, kterému všichni ostatní rozumí a zaujme je. To je natolik náročné, že se vyplatí postupovat metodicky. Obdobně vidíme i u řady výtvarníků, že mají svůj vlastní styl a jen velmi obtížně dokážou fungovat v rámci týmu, ve kterém je nutné zajistit konzistentnost výtvarného stylu.
Co je výstupem inkubátoru?
Inkubátor ideálně funguje pro projekty, které jsou na počátku vývoje. Říkáme tomu „Idea to concept.“ Když má tvůrce či producent rozmyšlený nápad/ideu na film, kterou v inkubátoru rozpracuje do uchopitelného konceptu, se kterým už lze žádat na fondu kinematografie či k získání jiných financí na další vývoj. Je to balík, který obsahuje příběhový treatment a obrazy vybraných klíčových momentů. V nich už se objevují prvotní návrhy designu postav a prostředí. Některé boardy jsou vybarvené z dílny digitální malby. Projekt začne skutečně ožívat a existovat. Už je v ruce něco, co lze prezentovat.
Kromě účasti mentorů projekty dostanou i zpětnou vazbu. Jednak od vybraných tuzemských dramaturgů a jednak od panelu expertů, což jsou vybraní zahraniční producenti a sales. Producent tak dostane skutečně výbavu pro další směřování vývoje filmu.
Které projekty prošly inkubátorem ANOMALIA?
Z nejznámějších, tedy v rámci odborné komunity animovaného filmu, je účast Martina Kotíka s jeho druhým celovečerním filmem Perla. Nebo film Přátelé z tajemného lesa produkovaný Michalem Podhradským (Animation People), který je aktuálně vyvíjen v koprodukci s francouzským partnerem. Ze seriálů prošel inkubátorem Prasátko Lojzík autora a animátora Pavla Ondrašíka, vyvíjeném ve Zlínském uzlu. Režisér Honza Saska si přinesl projekt krátkého filmu Hurikán, aktuálně v produkci Maurfilmu. Ve výtvarné dílně Character design lab se ladily postavy seriálu o J. A. Komenském Labyrint světa a ráj srdce vysílaném v minulém roce Českou televizí.
Před dvěma lety jsme dojednali zajímavou spolupráci s izraelským fondem Maakor, který podpořil účast čtyř projektů, které nedosáhly na finanční podporu vývoje. Fond podpořil jejich další vývoj v našem inkubátoru. Jednalo se o jeden celovečerní film a tři krátké filmy, z nichž jeden po návratu získal dotaci na produkci.
Ještě zmíním izraelský film Cinema Rex, který byl u nás vyvíjen jako krátký film, ale za nějakou dobu jej tvůrci upravili jako dlouhometrážní a na American Film Marketu se jim podařilo získat sales agenta k financování dalšího vývoje.
Jakou vidíte budoucnost pro českou animovanou celovečerní tvorbu? V čem tkví její přednosti a v čem má ještě rezervy?
Celovečerní tvorba neboli divácké filmy představují jeden ze stěžejních pilířů rozvoje oboru vůbec. Skutečný průmysl stojí na nosných projektech, které vyžadují a zároveň iniciují budování potřebné infrastruktury, zázemí – talent pool tvůrců, výrobní kapacitu, technologie, network partnerů a napojení na distribuci. V produkčně vyspělých zemích seriálová tvorba táhne animační průmysl ještě víc než celovečerní filmy. Nicméně na kvalitu celovečerních filmů jsou kladeny vyšší požadavky na celkovou produkční hodnotu. Je to créme de la créme, nejnáročnější disciplína.
Přiznejme, že celá ta dlouhá tradice české animace nestojí na zkušenosti s celovečerními filmy. Název studia Krátkého filmu mluví za vše. Jsme spíše velmoc krátkých filmů. Je skvělé, když autor pak vyhraje studentského Oscara. Ale dlouhodobě udržitelný rozvoj animace na tom stavět nelze. Imageový a PR úspěch úspěšných artových kraťasů jen podporuji. Výzvou je se o takový úspěch pokusit i na komplexních projektech, které mají i zajímavý ekonomický potenciál.
Tvůrčí a metodické přístupy v produkci celovečerních filmů se na našich školách bohužel neučí. Proto jsem přesvědčen, že vedle postupně získávaných zkušeností, některých producentů celovečerních filmů, je na místě aktivně budovat know-how s pomocí zkušených zahraničních tvůrců v roli mentorů a supervizorů. Je potřeba nasávat zkušenosti zkušených a spojovat to s tím, co je nám vlastní – tvůrčí hračičkovství a nápaditost. Je ale nutné zvládnout principy řemesla. Jsem přesvědčen, že při spojení naší kreativity a řemesla ve spolupráci s ostřílenými hollywoodskými veterány může česká animace výrazně zarezonovat i v dlouhometrážních filmech.
A jakou budoucnost mají před sebou čeští animátoři? Je tato oblast perspektivním oborem?
Jestli má něco do budoucna uplatnění, tak je to s naprosto bezprecedentním rozvojem digitálního světa, animace a její rozličné uplatnění. Po animovaných filmech poptávka jen tak neutichne. Navíc animace se využívá ve hrách, VR/AR aplikacích a dalších formátech.
Jestli bych radil animátorům jako takovým, měli především perfektně zvládnout 3D animaci a plně využít možností, které nabízí ve svůj prospěch. Přidat ji do svého portfolia technik v daleko větší míře než doposud. V tuzemských studiích je v této oblasti většina animátorů ze zahraničí. Mezinárodní týmy jsou důležité, ale přeci jen je zvláštní, že při relativně stabilním počtu 60 absolventů z oborů animace ročně, je talent pool této dovednosti velmi malý.
Jaké překážky musíte překonávat?
Obecně bych řekl, že je znát, jak málo je u nás zažité investovat do sebevzdělávání a vidět v tom potenciál pro lepší pracovní uplatnění.
Ani po třiceti letech u nás nefunguje systém, který by lidi motivoval se profesně zlepšovat a posouvat se. Jednoduše na sobě pracovat, doškolovat se. Nějaké možnosti tu jsou, ale často to naráží na nejrůznější byrokratická a jiné omezení. Nechceme být tou montovnou, ale do lidí se obecně investuje relativně málo a většina má představu, že vše končí střední nebo vejškou a během práce není čas se doškolovat. Takže u nás je to hodně o překonávání tohoto mindsetu, i u mladých. Ti mají často pocit, že už všechno umí a nic nepotřebují.
Naše kurzy a tvůrčí dílny nejsou nejlevnější. Přitom zájemci mohou využít dotace Evropského sociálního fondu v rámci tzv. programu POVEZ II. Ten má na starosti Úřad práce, a byť je s tím spojeno nějaké to papírování, ze zkušenosti mohu sdělit, že až na výjimky drtivá většina tvůrců, kteří si zažádali, dotaci dostali.
Jste součástí filmového průmyslu, který byl v nedávné minulosti (a často ještě i dnes) politiky i vrcholnými národohospodáři spíše přehlížen a vnímán jako něco poměrně zbytného. Přesto, že se jedná o velmi aktivní podnikatelskou oblast s velkým potenciálem i směrem do zahraniční – jak ekonomickým tak i propagačním a reprezentačním. Jaké změny v přístupu státu a jím zřízených organizací byste považoval za klíčové?
a) Vymáhat právo v oblasti nelegálně stahovaného obsahu. To se netýká pouze animace. I na tak malém trhu, jako je ČR, by to znamenalo výraznou změnu v přístupu tvůrců k finančním zdrojům. Veřejné dotace jsou bohužel jen nedostatečnou kompenzací za uniklé příjmy. Vkládám naděje do aktuálně projednávané směrnice o copyrightu.
b) Obecně využít příležitosti k tomu, že animace je z tuzemského filmového průmyslu skutečně nevyužitá popelka s obrovským potenciálem. Tak snadno jako animace tuzemský hraný film hranice nepřekračuje. Je to prostě ideální kulturní artikl s ekonomickým a PR potenciálem. Vedle toho nezapomínejme, že jde převážně o tvorbu pro dětského diváka. Děti jsou budoucnost. Takže na to lze nahlédnout i pohledem, že jde o investici do vlastní budoucnosti.  Pokud by na tomto začala panovat shoda mezi producenty a veřejným sektorem, tento globální cíl by „jen“ promítl do nastavení navazujících nástrojů, ať jde o dotace ze Státního fondu kinematografie, přístup České televize nebo dostupnost existujících dotací na podporu podnikání napříč resorty. Není to žádná raketová věda. Asociace animovaného filmu (ASAF) má takto zpracovanou strategii, přesto se ukazuje, jak složité je najít shodu na tom nejpodstatnějším.
c) Cílevědoměji a v daleko větší míře investovat do lidí, talentu. To je to hlavní, co máme a na čem můžeme postavit naši konkurenceschopnost v již tak silné globální konkurenci. Zjednoduším to návrhem, že by každý absolvent dostal na jeden rok po skončení školy, příležitost/podmínky se profesionálně zapracovat v konkrétní sadě řemesel. Takový individuální program by zahrnoval intenzivní kurzy a workshopy, týmovou práce na zadaných „školních“ projektech, stáž ve studií. Finančně by to mohla být kombinace veřejné podpory s participací účastníků včetně zapojení dalších soukromých zdrojů ze strany studií a produkcí.
d) Oddělení podpory diváckého filmu od festivalové tvorby. Na jednotlivé typy filmu je potřeba nahlížet a posuzovat je odlišně z pohledu podpory. V daleko větší míře než doposud by bylo dobré věnovat pozornost a podporu diváckým celovečerním filmům a seriálům oproti artovým krátkým filmům. Vlastně se více zaměřit na mainstream. I v takové animační velmoci, jakou je Francie, se daří artové animaci jen díky tomu, že celý obor táhne mainstreamová tvorba; vytváří pracovní místa, profesionalizuje celé prostředí, má ekonomický přínos, buduje pozitivní obraz o zemi původu a její kulturně-hodnotové nastavení.